Prostějov – Jihlava 6:5, 12. prosince 2015

Po pondělím zápase s Třebíčí, který nabídl docela solidní propadák jak na hřišti tak v hledišti, stihli naši hráči vyhrát v Mostě a v sobotu nastoupili proti druhé Dukle Jihlava. Bohužel se pořád na návštěvě podepisuje to, že se vzpamatováváme z herní krize a na stadioně se celkem objevilo 1353 lidí z nichž rovná čtyřicítka hostí, ke kterým rovnou napíšu pár slov, abych se touto nepříjemností nemusel zabývat později. Jak jsem zmínil, přijelo jich čtyřicet, stojí daleko od sebe a projevují se pouze po gólech. To, co u nás předvedli mi příjde jako úplně debilita, v tomto počtu nám mohli být rovnocenným soupeřem na tribuně, jen kdyby se trochu zorganizovali. My jsme u nich ve dvaceti fandili celý zápas, nebo teda aspoň ty cca dvě třetiny, co jsme viděli, oni v dvojnásobném počtu takřka neotevřeli huby. Nezanechali na mě ani zdaleka lepší dojem než doma a ani tehdy vůbec neoslnili, je to škoda, kdyby fandili, zápas mohl mít ještě mnohem větší náboj.

Podobně jako při pondělím zápase v kotli ještě minutu před začátkem zápasu stojí tak patnáct lidí, ovšem během chvilky se z ničeho nic objeví tak 30 až 40 fanoušků, spíkr zaujímá svou pozici a začínáme fandit. První třetinu nám komplikují dvě věci, první je absence bubnu a druhá je, že už v desáté minutě tečeme 0:2 a zase to jednou trochu vypadá na průser. Naštěstí se naši hráči zvládnou ze všeho trochu oklepat a ještě do konce první třetiny vyrovnávají, právě druhá půlka prvního dějství je od našeho kotle hodně slušná a je to opravdu den a noc oproti pondělku.
O přestávce se domlouváme, že by to chtělo na zvýšení úrovně supportu donést buben na udávání rytmu. Děje se tak, ovšem nemáme bubeníka, takže se v průběhu zápasu u tohoto insturmentu vystřídají asi tři lidé, z nichž nejdéle u něj tráví jedna z ikon našeho kotle.
Ze hry se stává trochu blázinec, dostaneme blbý gól, pak srovnáme, pak zase hned tečeme, ovšem fandění je v prostřední třetině konzistentní, ale trochu slabší než v druhé půlce první, která byla opravdu dobrá.V průběhu druhé třetiny probíhá další dobročinná sbírka, tentokrát finanční formou pro děti z prostějovské nemocnice. Celkem se vybralo 15 150 korun, což je skvělá částka a všem přispívajícím velice děkujeme! Po poradě s vedením dětského oddělení nemocnice budou nakoupeny potřebné předměty pro děti.

Přestřelka pokračuje i ve třetí části, kdy vyrovnáme a náš support opět stoupá, jenže brzo opět inkasujeme. Největší výbuch přichází pět minut před koncem, kdy v oslabení ujíždíme dva na jednoho, Cecek střílí, ale na jeho střelu stačí hostující gólman, to však neplatilo o dorážce Matese Venkrbce a vyrovnáváme na 5:5. Tento moment strhne i poměrně prořídlou protilehlou tribunu k našemu kotli, která rozjede pár odpovídaček a závěr zápasu opravdu stojí za to. Všechno dostává korunu necelé tři minuty před koncem, kdy se k puku opět dostane Matouš Venkrbec a dává gól na 6:5, hosté zkouší powerplay, ale naši hráči závěrečný tlak zvládnou a bereme nesmírně cenné tři body, s nimiž upřímně dost lidí asi nepočítalo.
Hráčům poděkujeme, několikrát vyvoláme Matouše Venkrbce, který si naše ovace nejen za dnešní výkon opravdu zaslouží. Na ledě náš tým opět dokázal, že může hrát s každým a my na tribunách dokázali, že i když kotel nečítá tři sta lidí, jako třeba v prvním domácím zápase ligy proti Slavii nebo při derby, dokážeme vytvořit solidní atmosféru. Hlavně to zopakujme v pátek v Havířově, proti kterému jsme se letos jak na ledě, tak v hledišti letos ještě moc nevytáhli, kvůli změněnému termínu nás asi nebude tolik, v kolik jsme doufali, to je však o důvod víc dát do toho všechno.
Sepsal: Kafka