Prostějov – Jihlava 2:5, 11. ledna 2017

Středeční souboj s Jihlavou po sérii špatných výsledků znamená prořídlé tribuny i kotel a jedno z nejhorších představení na ledě i tribunách v letošní sezóně. Pojďme si tato muka v krátkosti přiblížit.

V kotli se dnes pod vlajkou Stoletá tradice schází jen ti nejodvážnější a vůči mrazu nejodolnější, není jich moc, zhruba 50-60. Dnes rezignujeme i na post klasického spíkra a chorály s pokřiky se rozjíždí přímo z kotle. První třetina je nedobrá, ale atmosféru na stadionu nějakým způsobem ještě držíme, ačkoli máme v dopingu mezery skoro tak velké jako Havířov při jejich poslední návštěvě.
Druhá třetina se nese v podobném duchu, fandění je spíš nárazové a střídají se jednoduché pokřiky s nejobyčejněšími chorály, ačkoli je hokej absolutně nekoukatelnou záležitostí, nějakou naději na zázračný bod nám dává Martin Novák svým gólem, hned po úvodních minutách třetí třetiny je ale tak nějak jasné, že to dnes zase nedopadne.

Poslední část přináší suverénně to nejhorší, co jsme asi letos na tribunách předvedli, i když na vině rozhodně není těch pár desítek odvážlivců a příznivců masochismu, kteří si do kotle ve středu cestu našli. Opravdu fandíme v podstatě jen v mezičase mezi naší druhou brankou a jihlavskou čtvrtou. Poté už se ozývají, až na výjimky, pouze pokřiky směřující k současnému lídrovi naší střídačky. Pokřik Arnošt ven se dokonce nese zimákem formou odpovídaček, které rozjíždí obě tribuny a upřímně těžko vzpomínám, kdy jsme se naposledy dostali do situace, že kotel „vyhazoval“ trenéra. Až do posledních minut nám je tajena také návštěva dnešního utkání, která dosahuje závratného čísla 897 diváků! Dlužno podotknout, že když se tato informace asi 3 minuty před koncem ozývá, na stadionu je možná silnější polovina tohoto čísla…

Po poslední siréně hráči přijiždí pod kotel, ptáme se „co je?“ a poté se rozcházíme každý svým směrem. Celkově by se tento zápas dal přirovnat k životu v Sovětském svazu, jenom zima a bída.

Závěrem stačí pouze dodat, že v oné závratné návštěvě se objevuje i jeden příznivec jihlavské Dukly, který, ač je jediným vojákem v poli, odfandí poctivě takřka celé utkání. S trochou nadsázky se dá říct, že se své role zhostil možná i o něco lépe než my. Nám nezbývá, než si napravit reputaci sobotním výletem do Třebíče.
Sepsal: Kafka