Prostějov – Jihlava 0:2, 26. září 2015

Poslední zářijový víkend nám přinesl třetí domácí utkání nové sezony. Stejně jako před týdnem i tentokrát k nám přijel soupeř z Vysočiny. Někteří domácí se již v brzkých odpoledních hodinách schází na zahrádce u Hudečků, aby stejně jako hokejisté zahájili přípravu na utkání. Jsme přítomni také příjezdu hráčů soupeře. Opticky nám připadá, že přijel dorost a ne A tým Jihlavy. Bohužel se nám v hokeji rozmohl takový nešvar. Zatímco dříve byl hokej sport chlapů, i dnes již můžeme mezi hokejisty zaznamenat podobné kreatury, které dříve produkoval výhradě fotbal. Spousta hráčů během přípravy na zápas již řeší podstatné problémy jako: „ty nasrávací tepláky, které mám na sobě, mají rozkrok dostatečně nízko?“ Nebo:“ tu zmrzlinu co jsem si natočil na hlavě, mám vytočenou dostatečně? Jsem tedy chodící homosvod?“ Každopádně do zápasu zbýval ještě dostatek času a tak jsme dál řešili podstatná témata, zasluhující samostatné dizertační práce jako. „konzistence a barva stolice po požití nadměrného množství částečně zkvašeného hroznového moštu a jeho důsledky na čistotu technického zařízení budov“. Po té, co jsme se dobrali k šokujícím a průlomovým závěrům, jsme se společně s dalšími na stadion přicházejícími Prostějováky odebrali na tribunu.

Začátek utkání patřil dlouholetému kapitánovi našeho mužstva, bojovníkovi a skvělému člověku, který ukončil kariéru, Lukáši Dubovi, kterého každý zná jako „Kuželku“. Zahajující ceremoniál byl opět ve znamení naší státní hymny, jejíž interpretace se opět zhostila malá světlovlasá holčička, která svým andělským hlasem připomněla, že dnes více než kdy jindy bychom si měli uvědomit, že jsou hodnoty, za které je potřeba bojovat. Následně byla na velkoplošné obrazovce představena prezentace fotek z dětství a mládí Lukáše Duby. Prosíme o zaslání fotky, kde má mladý Kuželka účes silně připomínající slavnou „ještěrku“ JJ68. Kuželkovi GM našeho klubu předává zarámovaný dres s číslem 69 a ikona našeho sektoru pak za fanoušky předává dárkový balíček se suvenýry od FOP 1913. Tribuna, na níž je kotel vytahuje na lanech nadživotní portrét oslavence, doplněný o červenobílé vlajky a nápis „Kuželko, děkujeme“, který se při skandování přetáčí na známý pokřik, který stadion pak sborově skanduje. „Kuželka, olé, olé, olé“ jistě nezní naposled…

Bohužel na ledě to již taková sláva není. Naši hráči si v první třetině pár šancí vytvoří, ovšem žádná z nich není vyložená, nebo dokonce gólová. Od druhé třetiny pak Jihlava zvyšuje tempo a stačí jí, že více bruslí než my, dobře forčekuje a čeká na naše chyby. Dvakrát nás dokázala potrestat, my jsme se bohužel gólu nedočkali, protože jak vstřelit gól je pro nás otázka za milion dolarů…

Co se týče hostujících fanoušků, tak jsem zaznamenal 5 lidí bez jakékoliv prezentace. S ohledem na průběh a stav utkání náš výkon na tribuně nebyl vůbec špatný. Navíc se zkoušel i nový chorál a ke konci utkání jsme se snažili hráče dotalčit alespoň ke zdramatizování utkání. Vzrušení na ledě se nekoná, ovšem na tribunách je vzrušení až dost. Ne snad proto, že by hosté dojeli ve velkém počtu a stáli o nějaké rozptýlení. Na zápas dorazila i hvězda mosteckého výjezdu, slečna Sierra. Okamžitě se přesvědčila o tom, že na u nás na Hané je úrodná nejen půda, ale i dostatek testosteronem nasypaných kluků, kteří neváhají ženskou řiť nakládat jak stěhovací vůz. Polohy při exemplárním koitu se Sierrou by mohly být okamžitě zapsány zlatým písmem do Tantrického učení. Horní část tribuny tak o přestávce připomínala spíše orangutaní výběh plný uvolněné sexuální frustrace, který měl za následek jednu fest rozmrdanou figurínu.

Po tom co jsem viděl na ledě a především na tribuně se Sierrou, jsem šel domů, sednul jsem si do rohu a začal brečet jako malá školačka…

Sepsal: Dyk