Prostějov – Havířov 3:1, 15. února 2016

Ve druhém utkání Double Derby nás čekal Havířov, s nímž jsme dohrávali zápas, jenž byl odložen kvůli onemocnění našich hokejistů. Upřímně moje očekávání k návštěvě, ačkoliv jde o poslední zápas základní části doma, nejsou vysoká, jaké je nakonec moje překvapení, když se kotel výborně zaplní a celkově si na zimák najde cestu 2589 fanoušků.Počet by byl, teď ještě nějakou kvalitu by to chtělo, říkám si, při pohledu na náš kotel, ale už s prvními pokřiky a chorály mizí veškeré obavy. Bude i kvalita. Přestože dostáváme gól prakticky z první akce, co se na ledě stane, na fandění se to vůbec nepodepisuje a první půlka úvodní dvacetiminutovky je velmi dobrá a snese přísná měřítka, v té druhé polovině kvalita supportu trošku klesá, i tak ale kvalita dopingu je na vysoké úrovni, takže přestože po první části prohráváme, panuje mezi námi spokojenost alespoň díky úrovni supportu.Ve druhé části celkem rychle srovnáváme a od té doby se zápas už definitvně mění v koncert našeho kotle, chorály, hlavně ty nové, znějí dlouho a jsou hodně hlasité, když už spíkr vycítí, že kotli trochu dochází dech, vyzve jej, ať zpívá potichu a poté jej opět vyhecuje ke řvaní naplno, výborný fanatismus. Do toho všeho ještě parádně zapojujeme druhou stranu a často stadionem zní odpovídačky a tleskáním se lidé na tribuně za střídačkami často přidávají k chorálům i bez výzvy kotle.Co se započne v prostřední třetině, pokračuje v té třetí, kotel i přes celkem dramatické dění na ledě – stav byl stále 1:1 – pokračuje v dlouhých chorálech a neděje se ani klasická situace, kdy bychom opakovali tři chorály pořád dokola. Všechno vygraduje, když Šlahy dá gól na 2:1, ať už jsou naše vztahy k tomuto hráči jakékoliv, musím objektivně uznat, že poslední čtvrtku sezóny ten pacholek hraje fakt dobře. Po jeho trefě je stadion vyzván k tomu, aby zvedal ruce, což se daří velmi dobře a podruhé je tato výzva zopakována po naší třetí brance.S koncem zápasu přichází čas na naši jedinou prezentaci dne, na lanech vytahujeme namalovanou plachtu s naší pečetí, kterou doplňují látkové mávačky a pár bengálů na schodech u plachty. Vlajek by to chtělo víc, aby to dalo lepší efekt, i tak si ale myslím, že určitě nešlo o nepovedenou prezentaci.
Hráči mají obrovskou radost z postupu do play-off, dávají klasické „Táhneme na hokej“ na středovém kruhu s celým stadionem, objedou kolečko a poté je Luboš vyzván k rybičce, po chvilce přemlouvání od jednoho spoluhráče se skutečně náš Bůh s maskou rozjíždí a skáče, k němu se přidává ještě tak půlka týmu. Konečně jsme se toho dočkali od Luboše dočkali. 🙂Poprvé se dostanu také k hostům, kteří se závěrem zápasu pouze letmo rozloučí s hráči a odchází ze stadionu. Celkově jich dorazilo 41, slyšet byli převážně v druhé polovině úvodní dvacetiminutovky, která, jak jsem již zmínil, byla od našeho kotle malinko slabší. Poté už o nich takřka nevíme. Netvrdím, že nefandili, když na jejich sektor kouknu, nějaký pohyb tam většinou vidím, ale určitě by v tomto počtu zvládli produkovat lepší support, každopádně dnes by to měli zvlášť těžké, protože kromě akustiky našeho stadionu museli bojovat i se skvěle fandícím naším kotlem, opravdu těžko pátrám v paměti, kdy jsme se naposledy tak dobře prezentovali proti tomuto soupeři.

Co se týče vizuální stránky Havířovských, tak ti svůj sektor klasicky ověší mnoha vlajkami a v prostřední části se prezentují látkovými mávačkami. Co je zajímavé, tak v průběhu celého zápasu neproběhne žádný hanlivý pokřik směrem k hostům, až na konci po tvrdém zákroku jednoho z hráčů AZetu na Kubu Illéše je hostům položena otázka „Co vás tak málo…?“. Jak bychom řekli my Židé z Prostějova, nebylo to asi úplně košér, protože přeci jen nejmenší výjezdový počet ve vzájemných zápasech držíme my a když jsme loni byli v podobném útlumu jako oni, tak jsme zaznamenali X výjezdových nul, což se u Slezanů neděje, plus 41 lidí ve všední den není až tak špatné číslo, když vezmeme v potaz situaci, v jaké se fans Havířova nachází. Co se stalo, stalo se a skvělý dojem, který jsme na dnešním utkání zanechali to určitě nijak nesráží. Pokud bych to měl srovnat se sobotním derby, myslím, že se fandilo na podobné úrovni, ale v sobotu jsme měli výrazně silnějšího soupeře v protilehlém sektoru a plnější stadion, což si trochu ještě pohraje s už tak dost špatnou akustikou našeho stadionu.Ale zpět k pondělku. Závěrečnou sirénou pro více než patnáctičlennou skupinu Prostějováků mač nekončí. Ti mají chuť delegaci z Havířova ještě jednou pozdravit a vyzvat je k intelektuální konverzaci o domácí poezii. Bohužel pro ně, když literární kroužek Slezanů zahlédnou, je doprovázen policií a zklamaní Hanáci si už myslí, že ze sofistikované debaty nic nebude. Přesto je však ještě jeden pokus přimět Havířovské k debatě, domácí skupinka si k nim nachází cestu, když se vydává k východu ze sektoru hostů, kde stojí jedno jejich vozidlo a trojice chlapců z debatního kroužku zvaného Mladá Zvěř. Situaci však monitoruje policejní vozidlo, na nějž jsou prostějovští diskutéři hosty upozorněni. Domácí ještě vyzývají hosty k vzájemné interakci, ti však zamykají auto plné vlajek a ani po několika pobídnutích k povídání o básních nedochází, když se začne zjevovat více policejních vozů, zklamaný literární kroužek Prostějovských odchází a tím končí velice zajímavý večer jak na ledě, tak na tribunách, tak nakonec pro pár lidí i mimo ně.

Sepsal: Kafka