Přerov – Prostějov 2:3 po pr., 24. září 2016

Sobota 24. září, den prvního mistrovského hanáckého derby v této sezóně. Něco málo po 13. hodině se schází pár desítek fanoušků na zimáku, aby se vyfotili společně s dětmi a rodiči z nového mládežnického klubu SK Prostějov 1913. Samotných dětí je okolo 50 a krásně zaplňují ledovou plochu při následném tréninku.Po focení bereme všechny potřebné i nepotřebné věci pro očekávaný výjezd a po skupinkách vyrážímě směr hlavní nádraží. Po cestě se nás ptají děti na ulici, proč nosí všichni ve městě ta červená trička SKP. Zřejmě nový trend, snad. Před srazem nakupujeme v Albertu vína nejvyšší jakosti, jako jsou Rulanda či Tramín, a asi 20 minut před odjezdem vlaku jsme již na nádraží. Uvnitř i okolo něj se to hemží červenými tričkami, celkový počet fans je však zatím spíše zklamáním. To se ale postupem času začíná měnit a ostatní výjezdníci se začínají nořit ze všech možných stran i koutů našeho města. Nakonec nás cestuje vlakem asi 150.Ještě na nádraží a následně ve vlaku se mezi sebou informujeme o možném setkání v Olomouci s fanoušky Baníku, jedoucími z Pardubic. Předpokládáme však, že vlaky se časově nestřetnou a chachaři z Olomouce odjedou dříve, než my na stejné místo dojedeme. Dále je s námi početně zastoupena policie, to samé očekáváme u Slezanů. Tyto naše domněnky, proč by se případný střet konat neměl, jsou však naprosto mylné. Dojíždíme do Olomouce a ihned na vedlejší koleji stojí vlak do Ostravy a v něm několik vagónů chacharů. Vylézáme na nástupiště, ale prakticky ihned vidíme, že sousední vlak již odjíždí pryč, takže se prakticky vůbec nic neděje. Takovou perličkou na závěr situace je chování těžkooděnců, kteří údajně vystupovali z vlaku velmi pomalu a se slovy: „Aspoň bude nějaká sranda“ :)).Po chvilce čekání již nastupujeme na vlak do Přerova. Tam nás čekají další těžkooděnci a pánové z kriminálky. Do začátku utkání zbývá hodina a půl, i přesto však vypadá náš pochod oblíbeným městem spíše jako sprint, ve kterém by i Usain Bolt měl značné problémy s tempem. Nepochopitelné. Chvílemi pějeme naše chorály, chvílemi urážíme domácí sociálně slabší obyvatelstvo a chvílemi se hádáme, dnes ne ani zdaleka naposled, s policajtama. Po cestě odpalujeme dýmovnici a oheň, ale nic velkého se neděje. Ke stadionu docházíme asi hodinu před zápasem.Zatímco je ještě velká část Prostějovanů před stadionem, jeden z našich řad se vydává na domácí tribunu. Původně zamýšlí zničit Přerovanům choreo, ale vzhledem k tomu, že plachta ještě není na svém místě, tak se infiltruje mezi žlutomodré a čeká na příležitost k nějaké jiné akci. Jako nejvhodnější se mu zdá odcizení vlajky Meo pride of Přerov, která leží na sedačce. V momentě, kdy hrstka Meofans nedává pozor, popadá vlajku, ovšem je ihned bohužel zpozorován. Nastává sprint směrem k hostujícímu sektoru, v této disciplíně si vede lépe Prostějovan, ale před tunelem, kterým přijíždí hráči na led, se mu do cesty staví pořadatelé. Jednoho sráží k zemi, ale bohužel též nakoenc padá k zemi, načež k němu dobíhají i domácí a berou si svou vlajku zpět. Kdyby nám sekurity nezamčela druhý sektor nebo kdyby aspoň nestála v cestě, je dnes největší přerovská zástava v našich rukou. O prostějovského odvážlivce se ještě strhává přetahovaná, nakonec ho však inkasující sekurity pouští zpět do sektoru.Sotva skončila jedna zajímavá akce, po pár minutách začala další. To když se pod náš sektor přijel rozcvičovat (ne)sympaťák ligy, bavič a nepřítel státu Luboš Horčička. Zhruba 15 minut (nepřeháním) ho urážíme nejrůznějšími pokřiky a chorály. Poté se vzájemně hecujeme pokřikem „Všechna piva na Horčičku“ a Luboš opravdu zcela neomylně kryje asi 10 střel do hlavy. K 100% úspěšnosti a čistému kontu mu pochopitelně gratulujeme. Obdivuhodný výkon. Pomalu ale jistě se začíná plnit stadion, včetně našeho sektoru, jenž je zbarven do červené barvy. Pokud si dobře pamatuji, tak do Přerova to byla již čtvrtá akce „Všichni v červeném“, ale opticky to nikdy tak skvěle nevypadalo. Sluší se poděkovat všem, kteří zvolili tuto barvu, a u ostatních doufat, že se příště polepší.S úvodním hvizdem přichází na řadu úvodní choreo Přerova. Uprostřed plachta s nápisem „Meo – naše droga“ a kolem ní pak lesklé folie. Folie ani zdaleka nezvedají všichni, kteří je mají na sedačkách přichystané. Ostatní, kteří pokyny pochopili, je však drží nad hlavami velmi velmi krátkou dobu, a celkově tak prezentace nepůsobí moc dobře. Od domácích očekávám v průběhu utkání ještě nějakou choreografii. V tom se ale pletu, dnes již celkově asi potřicáté. Přerov už, co se týče optického hlediska, nic předvádí.Zpět do naši části stadionu. Tam se hlavní červený sektor naplňuje k prasknutí. Druhý sektor je stále uzamčen, ale i v něm jsou již desítky Prostějovanů, kteří přišli přes domácí vchody. U sektoru hostů na přerovském stadionu bych se rád pozastavil. Že je umístěný naprosto stupidně není žádným světovým objevem. Hrozný tvar (je nízký, navíc příšerně rozdělený na dvě části), fandění do plexiskla, nemožnost větších prezentací, mizerná viditelnost.Dovolím si tvrdit, že hned několik desítek hostů nemohlo vidět na obě dvě branky. Pokud máte dobrý zrak, tak vidíte na vzdálenější klec. Pokud máte horší zrak jako já (čti úplně na hovno), tak vidíte tak po druhou modrou čáru a u gólů čekáte na reakci ostatních či červené světlo. Vždy jsem ale aspoň sledoval na slušné úrovni dění na bližší polovině hřiště. Teď díky naprostému namačkání v sektoru jsem stál ve spodní polovině a neviděl vůbec bližší branku přes vyvěšenou zástavu. Ani jednu branku zápasu jsem tedy neviděl.Tohle všechno ale nepíšu proto, abych si stěžoval. Chci naopak říct, že jsem byl za toto rozhodnutí domácího pořadatelstva velmi rád. Ne, nezbláznil jsem se, ale pokud máte jeden narvaný sektor plný fanoušků, tak je fandění mnohem silnější, než kdybychom se rozdělili do obou sektorů, které jsou odděleny tunelem pro hráče. Samotná atmosféra je pro mě důležitější než dění na ledě. Doufám, že to bude příště stejné, i když to třeba není úplně komfortní…Na stadionu je celkem 2853 diváků. V rohovém kotli Přerova se schází asi 150 fanoušků, Prostějováků přicestovalo celkem 308. Atmosféra je skvělá a souboj hanáckých rivalů potvrzuje pověst jednoho z nejlepších hokejových duelů na našem území. V polovině třetiny vytahujeme svou první dnešní prezentaci, plachtu s graffiti písmem Ultras, které dominuje hodná prostějovská tvářička. Plachta vypadá výborně a k celkovému efektu jistě dopomohlo i odstranění našeho tradičního nešvaru v podobě křivého vytahování plachet. Opravdu povedená záležitost.

Ve druhé třetině jsme měli v plánu rozbalit další optické představení, ale plány nám překazil uzamčený druhý sektor, a tak od něho upouštíme.

I když už se trochu opakuji z minulých zápasů a tolik chvály do vlastních řad mi ani není moc vlastní, tak musím i dnes vyjádřit svoji značnou spokojenost s našim dopingem. Drtivou většinu duelu fandíme hlasitě, bavíme se zesilováním a zeslabováním chorálů, odpovídačkami…

Náš repertoár chorálů je bohužel stále na začátku plánované zásadní obměny a některé věci se tak opakují až příliš, ale i tak fandíme mnohem mnohem lépe než v loňské sezóně. Sektor dirigují hned tři spíkři a co vidím ze svého místa, tak odvádějí všichni skvělou práci.

Troufám si tvrdit, i s přihlédnutím k názorům některých osob, které se pohybovaly v „neutrálních“ zónách, že jsme v tomto utkání měli hlasovou převahu. Určitě ne celé utkání, ale po většinu ano. Abych rozuměl slovům jenom asi 4 přerovským pokřikům za celý zápas, to se mi ještě v Přerově nikdy nestalo. Suverénně nejtrapnější odpovídačku ve vesmíru Meo – Meo, která zní tento den asi tak 454544x (což potvrzuje přerovskou zoufalost v tomto utkání), vůbec nepočítám. To trhá uši, ve špatném slova smyslu.

V průběhu zápasu vyletí z našeho sektoru několik dělobuchů a petard, které vyvolávají negativní reakce Přerovských jak na stadionu, tak i poté snad ještě emotivněji na internetu. Zde se můžeme dočíst naprosté nesmysly, že dělobuchy létaly mezi rodiny s dětmi, ženy, důchodce, sirotky a zvířátka. Ne, nelétaly. Pouze dolů pod sektor, kde nikdo nebyl.

Slušná show však začala o chvíli později, kdy přišlo na tribuně pár domácích k plotu, který je odděloval od našeho sektoru. Okamžitě se jim vychází vstříc, když už to vypadá, že by plot mohl povolit, tak situaci uklidňuje sekurity. Ne na dlouho. Sedačkáři nás z balkonu začínají sprchovat pivem, načež se k nim opět snažíme dostat. A opět neúspěšně. Na balkon ale aspoň letí pár předmětů včetně jednoho stroboskopu, který v domnění, že se jedná o dělobuch, vyvolává slušnou paniku. Pro neznalé, stroboskop pouze bliká, nevydává žádné rány.Každopádně teď druhá strana mince. Dělobuchy jsou nesmysl. Nemají žádný efekt, žádný význam a měli bychom se jich do budoucna určitě vyvarovat. Raději zapálit 20 ohňů než 1 dělobuch.

Po pár minutách přerušeného utkání se opět začíná hrát. Stav je nerozhodný 2:2, přerovský Zubr dvakrát vedl, ale naši hokejisté dokázali zásluhou Holíka a Šlahaře vždy srovnat krok.V závěru třetí třetiny ještě vytahujeme několik desítek křížových vlajek, které proměňuji náš sektor v onen pověstný les. Po vítězné střele Rudovského v prodloužení zapalujeme k vlajkám několik stroboskopů a slavíme vítězství nad rivalem. Děkovačku si náležitě užíváme, hráči po pár minutách odjíždějí shodit výstroj do šaten, ale v návratu jim je zabráněno sekuritkou, která je zamyká v útrobách. V životě je jen málo jistot, ale že vás na výjezdu vždy překvapí něco nového je snad ta ze všech úplně největší.Před stadionem na nás čekají policajti, ale i vyznavači Zubra. Ti mezi nás hází hirošimu a bengál, a tak jsme na pozoru. Osobně očekávám, že touto akcí vše z domácí strany také skončí, ale znovu (dnes pokolikáté?) se pletu. Přerovští se ještě dvakrát vynořují ze tmy, celkem jich mohlo být maximálně 20, ale aktivních ani ne polovina. Jejich náběhy dopadají totožně. Část inkasuje od Prostějovanů, část od těžkooděnců a část raději ihned utíká. Je to celkem paradox, ale v tomhle ohledu nejzajímavější výjezd do Přerova za poslední roky končí bez jediného zatčeného. Účastníci střetů jsou pouze odsouvání zpět do průvodu.Pokud si teď myslíte, že šli muži v černém do sebe a začali se chovat jako lidi, tak se pletete. I tentokrát mezi sebou měli mentálně slabší jedince s IQ zhruba 4 (1 na pohyb, 1 na nesmyslné pokyny, 1 na útok a 1 na představování obušku), kteří konflikty sami vyvolávali.Po cestě ještě několikrát zastavujeme jak ze své vlastní vůle, tak i z policejní. Na nádraží docházíme chvíli před příjezdem vlaku, zbytek cesty už proběhl celkem v poklidu.

Pokud bych měl zhodnotit tento výjezd, tak byl pro mě osobně milým překvapením a doufám, že na něj navážeme i dalších týdnech a měsících.Již teď můžu prozradit, že výjezdem října bude utkání v Třebíči, které se koná v sobotu 15. října. A vzhledem k povedeným jednotným barvám jak ve Frýdku, tak v Přerově, vycestujeme do Třebíče opět VŠICHNI V ČERNÉM!!!

Ještě předtím nás ale čeká několik důležitých domácích zápasů. Ten první již tuto středu, na státní svátek, proti Českým Budějovicím, které přijede podpořit několik desítek fanoušků. Pojďme se ukázat, pojďme VŠICHNI DO KOTLE!!!

Sepsal: Pirlo

Videa