Přerov – Prostějov 2:3, 10. října 2015

Již v týdnu kontaktujeme Přerovské vedení s žádostí o uzavření celého sektoru za brankou tak, aby případně všichni Prostějováci měli možnost se dostat na stadion a nevzniknul tak u vstupu zbytečný problém, Na tomto místě je tudíž slušné poděkovat Přerovským manažerům za jejich vstřícnost.

S ohledem na výluku na trati mezi Olomoucí a Prostějovem volíme cestu přes Nezamyslice. Před druhou hodinou dopolední se na Prostějovském nádraží schází asi 200 Prostějováků, kteří jsou vybaveni klubovými symboly a nezbytnou zásobou alkoholických nápojů a roztodivných lektvarů. Cesta ubíhá ve velmi příjemném duchu. Jízda vlakem je prostě romantika, zvlášť když kolem vás sedí pár stokilových selátek s hlavou vybroušenou jak diamant, kteří jsou schopni po exnutí plechovky Radka vykrkat abecedu až po W. V Nezamyslicích přestupujeme a mnozí již mají velmi nejistý krok připomínající pohyb syfilitika v posledním stádiu nemoci. Na jedné ze stanic chce do vlaku přistoupit i drsný gangsta z plémně cikánského, který však byl prohnán po nádraží za potlesku místních obyvatel, kteří se mimochodem vůbec neostýchali ukázat nám, jak vysoko skáčou jejich domácí mazlíčci. Po zbytek cesty se každý baví po svém, někteří dopíjí zásoby, jiní hulákají jako paviáni a někteří hrají „vrškem mezi kozy“.

V Přerově nás již klasicky vítají policejní manévry. Těžkooděnci nás vedou kordonem ke stadionu. Cigošům, kteří za naše dně leží v bytech po cestě ke stadionu, připomínáme: Es komm der Tag. Na stadion docházíme s výraznou časovou rezervou a tak se můžeme před utkáním ještě řádně zapivnit.

To, že je derby je na tribunách znát ještě před utkáním a nikdo není na pochybách, že zápasy těchto dvou týmů budou ozdobou soutěže. Domácí tasí velké, malované choreo s reliéfem města, žlutomodrou září a letopočtem založení. My roztahujeme červené a bílé pruhy, které vytváří pole vyplněné žlutými balonky. Během utkání pak domácí ještě zaplňují kotel papírovými žlutomodrými šálami, které doplňuje nápis „Meofanatics“. Hosté mají v rukávu ještě další dvě choreografie. Ve druhé části, to je výjev fanatismu prostějovských fanoušků s nápisem „Prostějováci“, v poslední části utkání pak historický znak klubu v jednom sektoru s barvami klubu a městský znak s barevnou kombinací městské vlajky v sektoru druhém.  Mimochodem v jinak vyprodaném Přerovském zimáku je i 348 aktivních hostů.

Domácí šli sice do vedení, ale my jsme dokázali prakticky hned srovnat. Utkání bylo vyrovnané, ale kupodivu byli produktivnější hosté, což díky velké bojovnosti vyústilo ve vedení 1:3. Domácí se ke konci nadechli k tlaku ovšem více než jednu branku nedokázali vsítit, a tak první derby patří Prostějovu. Během zápasu je fandění z obou stran na velmi slušné úrovni. Pokud mohu hodnotit nás, pak díky dvěma spíkrům se daří v sektorech hostí rozjet velmi slušný rachot. Vše vyústí v parádní děrovačku s hráči. Všichni spokojení se třemi body vyrážíme domů.

Po cestě zpátky se slaví, zpívají se oslavné chorály a probíhá rozbor utkání s vylitým expertem v kupé. Najdou se i tací, kteří se ptají spolucestujících, který to klub je nejlepší, přičemž si přehazují nohu přes nohu tak vysoko, že by i Sharon Stone čuměla, kam až se dá noha strčit a všichni se přesvědčujeme, že do zubní mezírky se vejde i bota.

Kluci a holky starající se o prezentace v týdnu kontaktují Národního dopravce, který ovšem sděluje, že není v jeho silách převést nás autobusy z Olomouce do Prostějova, přestože mají na trati výluku a náhradní dopravu zajišťují. Tím se ale naše mládí nenechává vykolejit (doslova) a zařizuje si náhradní dopravu samo. Chci zase slyšet některé naše zastupitele, kteří pobírají vysoké manažerské platy u ČD, a mají plnou hubu keců o hulvátech na hokeji, kteří si na rozdíl od nich, ve dvaceti letech v sobotu večer zajistí náhradní dopravu sami a převezou cca 200 lidí. Díky především za vězeňský autokar. Někteří z nás se cítili, jako doma. Klobouk dolů!

Vynikající výjezd končí. Kdo nebyl, musí jet příště…

Sepsal: Dyk