Poruba – Prostějov 2:5, 17. října 2018

Co si budeme nalhávat, letošní sezóna je pro nás zatím velkým útlumem, ani zdaleka nenavazujeme na laťku zavedenou v předešlých ročnících první ligy. Proto máme trochu obavy, jestli dokážeme vyrazit během 4 dnů jak do Ostravy, tak do Vsetína. Naštěstí tak nějak pomalu, ale jistě, plníme bus, ve kterém se nás nakonec schází 31. Číslo nijak závratné, ale vzhledem k těžce upadající prvoligové scéně, kdy některé tábory nevypraví v týdnu ani auto, jsem spokojen. Dnes cestujeme na sever krásnou karosou, v níž si připadáme trochu jako ve výkladní skříni. Nízký autobus s obrovskými okny sice není úplně strategickým vozidlem, avšak není na něm na druhou stranu snad ani co zničit. Tempo cesty není nijak závratné, po cestě dvakrát stavíme, před Ostravou se k nám připojuje policejní anton a doprovází prostějovskou karosu až k sektoru hostů. Někteří z nás před výjezdem studují Gůgl Strýtvijů a obhlížejí, jak že to kolem vítkovické haly vůbec vypadá. Kromě těchto fotomateriálů se snažíme také zjistit, jak vypadá samotná hala uvnitř. Projedeme pár záběrů na ofic. webu Poruby, čerpáme i ze sobotního incidentu na utkání Poruba – Přerov. Jsme si vědomi, že uvnitř haly není sekuritka zrovna ve velkém zastoupení a že případná banda Baníku není Poruba, kterou zastaví 3 pořadatelé jako ve zmiňovaném zápase o pár dní dříve. Jasně se domluvíme, že nakoupíme lístky a půjdeme do haly všichni pospolu. Několik málo jedinců to ale evidentně nepochopilo a prochází se na chodbách sem a tam. Jste úplní idioti. Až dostanete na tlamu a přijdete o prostějovské symboly kvůli své blbosti a netrpělivosti, tak vás vysadíme z autobusu někde v lese na půli cesty, ať tam třeba zdechnete.

Po chvilce míříme do rohového sektoru za mantinelem, to už probíhá asi 6. minuta první periody. V protějším rohu této tribuny má kotel asi 40 domácích fans, kteří mě svým počtem mile překvapují. To už se tak nedá říct o našem placu, kde autobusové doplňují pouze 2 fanoušci po vlastní ose. Další Prostějováci sedí na hlavní tribuně a k nám se nepřipojují. Osobně jsem čekal, že místo 2 Hanáků dorazí navíc třeba 20. Přece jen do Ostravy je to kousek, ve Vítkovicích nehraje Prostějov každý den a studujících je ve Slezsku taky docela dost. No nic, kašleme na to. Věšíme vlajku „Prostějováci“ na asi jediné možné místo, na zábradlí pod sektor a přes schody vedoucí z něho. Kdo si tedy chce odskočit v průběhu třetiny, tak musí vlajku přelézat nebo podlézat. Tohle zde mají opravdu hloupě vymyšleno. Po pár minutách nám přichází pod kotel mladík s přítelkyní a zmateně se ptají, kam si mohou jít v hale sednout. Tvrdí, že se přijeli podívat na hokej a že fandí polské Polonii Bytom. Posíláme je na sedačky vedle sektoru, odkud nás celkem zaujatě sledují.To já jsem zase zvědav na support Poruby, jelikož od našeho posledního zápasu v Ostravě už uplynuly roky a kotel ostravského klubu se často měnil, takže jsem byl v očekávání. Z domácí strany to ale není nic velkého, zdá se mi, že hodně fanoušků (zejména z dívčí části kotle) se do dopingu vůbec nezapojuje. Navíc to nemají úplně jednoduché v takhle velké hale, do které si dnes oficiálně našlo cestu 482 diváků. No, myslím, že nešvar nadhodnocování návštěv se nám rozmohl snad do 90% celé ligy.

O přestávce dle domluvy balíme vlajku a jdeme spolu směr bufet či venkovní cigareta. Když se vracíme na konci pauzy zpět, tak zahlédneme na tribuně nad námi známé postavy Mladé zvěře z Havířova, která si dnes spletla zápasy a místo podpory svého klubu na třebíčské půdě se rozhodla posedět v Ostravar Aréně. Párkrát protne přestávkové ticho nějaký ten výkřik jednotlivců z obou stran, ale jinak se nic neděje.

Druhá část se nese v podobném duchu až na jednu změnu. Padnou první urážky mezi oběma tábory. Není to sice nic uširvoucího ani fanatického, ale na vyjádření náklonnosti to stačilo. Pokud mám odbočit na led, tak tam srovnáváme na 1:1 zásluhou Tomáše Nouzy a jde se do kabin. My opakujeme o přestávce stejnou proceduru jako při té předchozí. Trochu ale zapomínáme na čas, a tak dost z nás nevidí vedoucí branku Tomáše Divíška ve 43. minutě. Od této chvíle si troufám tvrdit, že máme na tribunách jasnou hlasovou převahu. Pokud bychom tedy mohli do této chvíle označit ten předešlý jako remízový. Možná je to také tím, že v domácím kotli je snad o 10 lidi méně, než třeba v první třetině. Poruba sice vyrovnává na 2:2, ale potom už se vlní pouze porubská síť. Mezitím nás pár minut před koncem opouští pětice Havířovanů, z nichž čtyři odchází ze stadionu a jeden jde ještě navštívit další radikálně vypadající skupinu v jiné části tribuny. Od ní je však ručně vypakován a jde si sednout vedle porubského kotle.V Ostravě nakonec vítězíme 5:2, nestárnoucí Tomáš Divíšek vsítil hattrick a my si tak po zpackaném duelu s Frýdkem můžeme opět zapět děkovačku “Táhneme na hokej”. Po zápase jdeme do karosy a čekáme, co se bude dít. Venku na ulici nás zdviženými prostředníčky zdraví postupně pár skupinek z porubského kotle, mezi nimiž jsou i dívky a od pohledu děti. Nechápu, co si tím přes silně zastoupenou policii dokázali, ale to není naše starost. Tou je jiný tábor, od kterého se dá dnes očekávat nějaká akce. Pozorně sledujeme, jestli nás někdo nesleduje, ale široko daleko za autobusem je čisto, a tak míříme v poklidu směr Prostějov. Díky všem, co dnes ve všední den vyjeli na horkou ostravskou půdu. Už za měsíc nás čeká další těžká zkouška, a to jest pondělní Havířov. Teď si ještě dovolím reagovat na slova v porubském reportu z tohoto utkání, kdy se Ostravané možná i trochu diví rivalitě na trase Poruba – Prostějov. Není to tak dávno, a většina Prostějováků to pamatuje, že v druholigových letech jsme to neměli v Ostravě lehké. Několikrát jsme byli napadeni, většinou ne tedy přímo od lidí ze sektoru Poruby, ale v nejednom případě do toho byli zapletení i lidé z porubského kotle. Že tam tehdy třeba chodili jiní lidé než teď, je nám úplně jedno. Pořád jste Poruba, jste stejný klub a hrajete na stejném stadioně (mimo vítkovickou výjimku). Urážky při vzájemných zápasech v Ostravě byly samozřejmostí. Záměrně píši na zápasech v Ostravě, protože do Prostějova jste nikdy nepřijeli. Až před 3 lety na přípravný zápas, kde jste hned u nádraží sebrali šálu jednomu z našich. Od pozápasového lynče, na který se chystalo opravdu hodně Hanáků, vás zachránil jen domluvený přestávkový střet s prostějovskými radikály, po kterém bylo dohodnuto, že už si vás nebude nikdo všímat. Na tu šálu a pozápasové internetové chlubení se ale nikdo nezapomněl, a tak jsme se vás po cestě z jednoho výjezdu vydali navštívit na nádraží do Kopřivnice, kam jste vždy jezdili opticky v radikální sestavě. To, že na tomto výjezdu zrovna byli dle vašich slov pouze normálové a děti, je vaše věc.

Sepsal: Pirlo