Most – Prostějov 1:2 sn., 23. září 2015

Někteří fanoušci tvrdí, že za svým klubem půjdou až na konec světa, my se rozhodujeme zajít ještě dál a po sobotním utkání s Třebíčí se osm Hanáků poměrně spontánně domlouvá, že vyjedou na středeční zápas do Mostu. Den před zápasem se přidává ještě jeden účastník zájezdu a tak ze srdce Hané vyrážíme do řitního otvoru Čech.
Způsob dopravy volíme stejný jako při výjezdu do Budějovic, tedy dodávka pro devět osob. Narozdíl od cesty na jih Čech vyjíždíme poměrně na čas, nikde nás nečeká ucpaná dálnice a tak cestu zvládáme poměrně rychle. Navíc asi lámeme náš rekord v ujeté vzdálenosti bez prostatické zastávky, protože poprvé stavíme až asi pětadvacet kilometrů před Havlíčkovým Brodem.
Zhruba dvacet minut před začátkem zápasu vidíme první budovy, které bezpochyby patří ke čtvrti zdejších zbohatlíků Chánov a podnikatelky snědé barvy nabízící hodně specifické služby. Není pochyb o tom, že jsme dorazili do naší cílové destinace.

Mostecký zimák nacházíme snadno, jedna z výhod toho, že tam na hokej nikdo nechodí je to, že parkujeme přímo před halou a ihned se vydáváme pro lístky. Pořadatelská služba zde neexistuje, jenom jeden dědula, který kontroluje vstupenky, takže bez problémů jdeme dovnitř s připraveným transparentem a dalšími potřebnými věcmi.
Přicházíme zhruba dvě minuty před úvodním buly, takže zažíváme na výjezdech pro nás naprosto nezvyklou událost – začátek zápasu. Usidlujeme se v rohu haly, lepíme na zábradlí transparent pro naše hráče, který je právě dnes, při středečním termínu na půdě jednoho z nejméně atraktivních a nejvzdálenějších soupeřů, velmi výstížný. Stojí na něm „You´ll never walk alone“, pro ty, co nejsou zdatní v angličtině, doslovným překladem budiž „nikdy nepůjdeš sám“.
Na stadionu nás čekají další dva příznivci Prostějova, takže náš počet dnes čítá jedenáct fanoušků. Než se zformujeme a nachystáme transparent, opět prohráváme. Tentokrát asi po třech minutách hry, to nám ale na náladě neubírá, když už jsme se sem táhli takovou dálku a začínáme fandit, jelikož domácí se na první třetinu jaksi neukazují, není problém si vytvořit více méně domácí prostředí. Klasické chorály prokládáme všemi novými, které tedy zažívají svou premiéru na stadionu ne zrovna slavného soupeře.
Před druhou třetinou se k nám přidává ještě jedna fanynka, která sice nedýchá a nemluví, za to je krásně bílá a oděná do klubových symbolů. Její jméno je Sierra a stala se celebritou našeho výjezdu a dost možná i několika dalších.

Na začátku druhé třetiny Lukáš Krejčík srovnává, takže náš support jde ještě trochu nahoru, po vstřeleném gólu navíc devět z jedenácti účastníků opět zvyšuje náš DePé koeficient. V této části zápasu také poprvé registrujeme domácí, takže si pojďme povědět něco o nich.
Schází se jich v „kotli“ kolem pěti a v průběhu zápasu se asi ještě mezi sebou rozmnožili, protože na třetí třetinu jich tam je už zhruba desítka. Jde více méně o mladé a v některém případě snad i snědé fanoušky. Neregistruji mezi nimi nikoho v dresu a nemají ani buben, což rozhodně není k neprospěchu věci, párkrát za dobu své přítomnosti zafandí, každopádně to není nic, co by nám mělo kazit den. Komické je, jak občas sedí a jsou potichu, pak si zase stoupnou, potom půlka z nich odejde na pivo nebo na špeka, pak se zase nějak zformují a sem tam ze sebe něco vypustí… Na stadionu navíc registruji pouze dva lidi s klubovými symboly, a to nějakého chlápka v dresu poblíž „kotle“ a malého kluka s kšiltovkou HC Most. Celková oficiální návštěva čítá 273 lidí, v čemž musel být započítán i rolbař, uklízečky, veškerá obsluha bufetu a hráči na střídačkách.
Stejně jako my na tribunách, i hokejisté jsou na ledě jasně lepší než domácí, bohužel se jim ale nepodaří procedit víc než jeden puk za mosteckého gólmana Horáka, takže za stavu 1:1 přichází prodloužení, v něm ani jeden tým nezvládá zápas ukončit, čímž pádem dochází na v Prostějově proklínané samostatné nájezdy. Střelecká nemohoucnost našich v této disciplíně se projevuje v prvních třech sériích, když postupně nedají Kuba Čuřík, Michal Dragoun ani Vašek Meidl, nicméně až překvapivě dobře čelí domácím střelcům Luboš Horčička, takže po třech sériích přichází náhlá smrt, puk si bere Tomáš Rod… A vida! Dává gól. I poslední nájezd Mostu Luboš v brance zvládá, takže si napotřetí připisujeme první výhru po nájezdech v sezóně.
Opět jdeme do půl těla a odpalujeme devět bengálů, které vytvoří menší obláček dýmu tak zhruba přes celý mostecký zimák. Proběhne klasická děkovačka, pozdravíme Tomáš Roda, který rozhodl nájezdy a odebíráme se k domovu.

Cesta zpět probíhá v duchu poslechu nejnovějšího alba naší nové kamarádky Sierry, jehož tématem je strávení noci u jednoho z členů naší posádky, který má z její přítomnosti největší radost. Odvážíme domů jednoho mimoprostějovského výjezdníka a vracíme se zpět do našeho města, kam dorážíme krátce před půl druhou hodinou ranní.

Pokud bych měl výjezd zhodnotit, myslím, že to představení od nás s ohledem na náš počet bylo slušné, navíc jedenáct lidí ve všední den na stadionu zhruba 360 kilometrů vzdáleném taky není úplně nejhorší číslo do statistiky, řekl bych. Dobrý pocit z výjezdu umocňuje samozřejmě i výhra. Nyní se však musíme soustředit na náš stadion, v sobotu přijede Jihlava, dost možná i s vlastními fanoušky a je třeba přichystat důstojnou rozlučku s naší ikonou Lukášem Dubou a samozřejmě skvělou atmosféru v průběhu celého zápasu za zpěvu nejen nových chorálů, v sobotu všichni na zimák!

 
Sepsal: Kafka