Memoriál Petra Machače, 1. srpna 2020

…Jsou lidé, na které vzpomínáme v dobrém, jsou lidé, na které zapomeneme a jsou ti, na které nechceme nikdy zapomenout…

Tím třetím typem člověka byl nepochybně náš kamarád a legenda prostějovské ultras scény Petr Machač. Když nás zasáhla zpráva o jeho smrti po krátké, ale těžké nemoci, všichni jsme se shodnuli na tom, že by bylo hezké na něj zavzpomínat nejen na pohřbu, ale i na přátelském setkání, která měl Peťa moc rád. Proto jsme se rozhodli zorganizovat turnaj v malé kopané, který jsme s laskavým souhlasem rodiny pojmenovali Memoriál Petra Machače.

Díky velkému zájmu lidí z kotle se podařilo poměrně rychle zajistit potřebné prostory, domluvit termín a rozdělit úkoly potřebné k pořadatelství. Díky tomu, že v Mostkovicích a v širokém okolí již žádné zvíře nemůže hladovět, se podařilo zajistit plochu s umělým travnatým povrchem na místním fotbalovém hřišti. Po dohodě organizačního výboru turnaje padlo usnesení, že vhledem k předpokládanému časovému harmonogramu, kdy délka turnaje závislá na konzumaci alkoholu bude přímo úměrná nechuti a neschopnosti podávat výkony v pozdních odpoledních hodinách bude turnaj pouze za účasti osmi mužstev. Kapacita turnaje se velmi rychle naplnila.

Nicméně jako každá akce, ani tato se neobešla bez drobných organizačních problémů. Před turnajem jsme s ohledem na časové vytížené některých účastníků museli překopat organizační schéma turnaje a z osmi tymů ve dvou skupinách jsme tak udělali turnaj o šesti týmech v systému každý s každým. Odvolat, kvůli „informačnímu šumu“ mezi námi a provozovatelem areálu, jsme také nakonec museli vystoupení kapely ROTA NAZDAR, se kterým byla spojená i dobročinná stránka turnaje. I tak se ale podařilo mezi zúčastněnými vybrat krásných 10.000 Kč. Původně jsme avizovali předání výtěžku na účet obránce Ondřeje Buchtely. Bohužel ten před turnajem svůj nejtěžší zápas prohrál. Posíláme do Chomutova upřímnou soustrast. Na místě jsme se tak domluvili, že vybrané peníze věnujeme někomu potřebnému z okolí. O předání budeme samozřejmě informovat. Děkujeme všem, kteří přispěli.

V týdnu před turnajem jsem si byl večer po dlouhé době i já zaběhat, abych zjistil stav svého fyzického fondu. Přecenil jsem však náročnost trasy, při níž došlo k nachlazení Viktora Cabadaje, ztrátě Moravcova pera, nervovému otřesu Karla Máchy a zlomení běžky Radka Převrátila. Naštěstí v den turnaje jsem byl připraven a zjistil jsem, že jsem dobře udělal, protože většina týmů byla ve vynikající formě.

Hned od prvního utkání, se navzdory tropickému počasí hrálo ve vysokém tempu a účastníci, ale i diváci se shodli, že ve velmi slušné kvalitě. Domácí tým, složený z místních fotbalistů, kteří chodí na hokej byl sice mírně v rozpacích z tvrdosti jednotlivých zápasů a benevolence netrestání jistých prvků malé kopané, ale i oni si zvyknuli.

Důkazem budiž to, že hned v úvodních zápasech turnaje došlo u jednoho hráče ke zlomení pěti žeber, nutno však dodat, že tento hráč pak ještě v utkání vsítil branku a celý turnaj dohrál(!) To je vhozená rukavice našim hokejistům. Takto hrají opravdoví srdcaři. Druhý den však dotyčnému samozřejmě nebylo úplně do zpěvu, jódlování, pískání, nebo řekněme hraní na trubku.

S konzumací piva a jiných povolených podpůrných prostředků stoupala agresivita směrem k rozhodčímu, především tým PROSSNITZ 1913 sliboval sudímu nepěkné, někdy až děsivé věci, ale navzdory tomu se celá akce nesla v přátelském duchu a nadsázce.

Nyní k samotné sportovní stránce turnaje. Jak už jsem zmínil, turnaje se nakonec zúčastnilo šest týmu v systému základní skupiny, kde hrál každý s každým. Během skupiny probíhaly srdnaté boje o každý metr hřiště i za nepříznivého stavu. Postoupit však mohly jen čtyři týmy. Suverénní postup si zajistil tým WLM, velmi hladce postoupila i formace PRIMITIVES, navzdory nevyrovnaným výsledkům se do play-off dostaly i týmy PROSSNITZ 1913 a ZTRACENÍ HOŠI. Postoupit se bohužel nepovedlo tvrdě bojujícím mladíkům z ULTRAS PV a domácímu FITMIN TEAMU.

V prvním semifinále si opakovali poslední zápas ze skupiny týmy WLM a PROSNITZ 1913. Stejně jako ve skupině se jednalo o velmi vyrovnaný zápas, který rozhodla jedna chyba, kterou dokázali potrestat v obou případech hráči WLM. Ti tak po vítězství ve skupině prošli do finále a chtěli tak naplnit během turnaje získanou roli favorita. O jejich soupeři tak rozhodlo druhé semifinále. Podle předpokladu, se vyřazovací boje proměnili z ofenzivní bezstarostné jízdy ve skupině na defenzivní boj, který v utkání mezi PRIMITIVES a ZTRACENÝMI HOCHY vyústil, po bezbrankové základní části, k nervy drásajícímu penaltovému rozstřelu. V něm nakonec využili svoji výhodu na pozici brankáře kluci z PRIMITIVES, kteří disponovali kosti trhajícím, kance snídajícím monstrem ve vývojové fázi homo erectus. Finále si tak zahrály týmy WLM a PRIMITIVES.

Ještě před tím se však proti sobě postavili hráči z PROSSNITZ 1913 a týmu ZTRACENÍ HOŠI, kteří za námi přijeli ze sousední Olomouce. V úvodním zápase celého turnaje sice PROSSNIZ 1913 uvítal hosty z vedlejšího města výsledkem 3:0, ovšem další zápasy měly u obou týmu rozdílnou tendenci. Zatímco olomoučtí stoupali tabulkou, prostějovští se po dvou suverénních výhrách spíše trápili. Přestože ZTRACENÍ HOŠI vedli v průběhu utkání, tým PROSSNITZ 1913 otočil vývoj zápasu a díky trefě svého elitního útočníka, který je v civilním životě zvyklý spíše kosit se mohl radovat z bronzu. Jak se někdo, s tak skvělým průnikem do šestnáctky mohl vůbec oženit.

Finále se zúčastnily po právu dvě nejlepší mužstva turnaje. Hrála se, dá-li se to tak říct, totální malá kopaná. Projevil se jak skvělý fyzický fond zápasníků z PRIMITIVES, tak zkušenost fotbalistů z WLM. Přestože se turnaj odehrával v kleci, tak hřištěm byla tráva a byť umělá, více svědčila klukům z WLM, kteří si výhrou 1:0 zajistili prvenství v turnaji.

Po turnaji následoval ceremoniál, kde byly vyhlášeny celkové výsledky turnaje a z rukou dalších matadorů naší scény byly předány ceny. Děkujeme, jak by řekl Peťa „přeběhlíkovi“ za občerstvení v podobě vynikající grilované kýty. I já jsem si nakonec užil převzetí poháru. Jediný pohár, který jsem kdy přebral byl z rukou číšníka, ale protože zvyk je železná košile i tento ozdobný byl naplněn rumem. U jídla a pití se tak debatovalo, vzpomínalo a s postupujícím večerem přicházely nevysvětlitelné úkazy, například nalezení artefaktu sálových kopaček v kabince toalet. Autorem této skulptury je neznámý geniální umělec, který šokoval celé místní osazenstvo. Nemohly chybět i různé demontózy, především masivní zkupování umělohmotných pouťových hodinek.

Afterpárty se pak přesunula do místních barů a tančíren. Zde už, ale naše vyprávění končí, protože autorův mozek nechal aktivované pouze dvě buňky „PŘIJÍMÁ“ a „VYLUČUJE“, naštěstí však v dokonalé harmonii.

Na tomto místě bychom chtěli poděkovat všem zúčastněným hráčům, všem, co se podíleli na organizaci a propagaci turnaje. Také místnímu Sokolu a provozovateli občerstvení za poskytnutí prostor, ochotu a nápomoc. Byli jste skvělými hostiteli.

Byl to nádherný turnaj, krásná, důstojná a dojemná vzpomínka nejen na Peťu, ale na naše kamarády Kemu a Ivoška, kteří nás v posledních měsících také tragicky opustili.

V příštím roce znovu a doufejme všichni zdrávi

Sepsal: Dyk