Litoměřice – Prostějov 2:5, 6. února 2016

Letos nám moc výjezdů nepřipadá na sobotu, pokud ano, jde často o nějakou nudnou destinaci, kam ani není chuť vyjet, přesto nás však Litoměřice něčím lákaly a volaly po pořádném výletu. Zkoušíme naplnit autobus, což se nám nakonec nedaří a tak se v sobotu kolem půl jedenácté dopoledne vydává 18 Prostějováků na sever Čech tranzity.Ještě než se vůbec máme možnost naskládat do našich pronajatých vozů, otevírají se před stadionem první láhve slivovice a započíná koštování, které pokračuje i v autech. Naše část výjezdu v tranzitu ozdobeném tureckou vlajkou to s pitím moc nepřehání a někteří účastníci jsou ještě značně znavení z maturitního plesu předchozího večera, jeden z nás se dokonce ani nestihl převléknout a vyvzednout tranzit jel v obleku, bundě a s velmi oldschoolovou taškou, pohled za všechny prachy, dotyčný pak zůstal ve společenském oděvu po dobu celého výjezdu. Po cestě domýšlíme nové chorály, ale debata se stejně vždycky ubere k nějakým jiným prasečinám, aby se po hodině zase vrátila tak na minutu k chorálům a tak to šlo pořád dokola. Baví nás dovednosti jednoho člena výjezdu, který má asijské předky a snaží se jíst svůj oběd hůlkami.

Řešíme také vítězství Matouše Venkrbce v anketě Sympaťák WSM ligy a poněvadž jsme pravidelnými návštěvníky facebookové stránky Idioti z Novinek, kde se insipirujeme moudrostí komentátorů pod příspěvky na tomto serveru a docházíme tedy přirozeně k závěru, že to bylo prodané a Mates od nás získává titul „Podvodník ligy“. Doufáme, že mu to stálo za to. Pozn. red.: Pro méně chápavé – jedná se o ironii!Na jedné ze zastávek se potkáváme s posádkou druhého tranzitu, kteří s pitím nezahálí tak jako my a musíme jim doplnit zásoby piv z basy v našem autě. Mezitím nám volá Jirka Vykoukal, abychom počkali, kde jsme, že mají hráči problém s autobusem, když zjistí, že my busem nejdeme, dostáváme pokyn, abychom pokračovali v cestě. Hráčům bychom však bez váhání pomohli, přeci jen se nám povedlo spočítat, že ačkoliv je oficiální kapacita našeho vehiklu devět lidí, komfortně by se jich tam vešlo šedesát. Do Litoměřic dorážíme s velkým předstihem, jak bylo také v plánu, prvním našim cílem je zimák, který je ale ještě zavřený a našim útokům se vchodové dveře brání statečně, zklamaně tedy vyrážíme na procházku městem, po pěti krocích, které učiníme, nás zaujmou litoměřické popelnice, jež se stanou předmětem zkoumání několika výjezdníků, ale nic zajímavého se v nich bohužel nenachází, tak pokračujeme dále. Cílem naší procházky po hezkém městě je restaurace Budvarka, kterou část zná již z prvního letošního výjezdu do Litoměřic. Zde nahlédnem do tajů zdejší kuchyně, někteří volí česnečku, jiní řízky, další zůstávají u topinek a po hodince sezení se vydáváme zpět ke stadionu, kde už má čekat osazenstvo tranzitu číslo dva.
Už z dálky slyšíme pokřiky opěvující naše město v srdci Hané, a protože jsme správní chuligáni, okamžitě činíme partyzánský náběh na tuto skupinu fanoušků, po zhruba půl minutě neúprosného boje, jde výhra na stranu našeho tranzitu.Před Kalich arénou nás baví řidič druhého tranzitu, který nadává, na velmi veselou posádku svého vozu a na to, že musel kvůli špatné odbočce bloudit po Praze a následně projíždět všemožnými vesnicemi, načež se zjeví jeden z jeho pasažérů, který se směje jako měsíček na hnoji a povídá „Ta Praha byla super, já už tam dlouho nebyl“. Dost nasraný šofér pak volí krátkou uklidňující procházku po městě, zatímco my jdeme pro lístky, na pokladně jich máme od Lukáše Duby jedenáct daných bokem, vyzvedáváme si je a rozprodáváme mezi sebou, výtěžek samozřejmě půjde do chorea a my Kuželkovi tímto děkujeme.Už se nám daří dostat se na stadion, nejsme nijak prohledávání a do sektoru přicházíme se vším potřebným, věšíme flagu a sledujeme rozbruslení. Ještě než vůbec stihne zápas začít, nezvládá další naprosto střízlivý fanoušek z Hané strmé schody a kutálí se z nich dolů. Trochu to odnesla ruka, která mu byla o první přestávce ošetřena.
My se pár minut před úvodním buly scházíme v sektoru… no, sektoru, v místě litoměřické arény, v níž se obvykle hosté nachází… a zkoušíme dva nové chorály. Už zde jsou dobré a těším se, až je zapojíme v domácích zápasech, troufnu si tvrdit, že jsou lepší, než náš celý dosavadní repertoár.
Celkem se v Litoměřicích sejde 22 fanoušků Prostějova, kteří začínají s příchodem hráčů na led pod taktovkou klasického spíkra fandit. Musím říct, že náš doping je dobrý, máme chuť fandit a i díky oživení v podobě nových chorálů i tanečků na hity, které v Kalich aréně zní v přerušené hře, nás to opravdu baví. Nezlomí nás ani inkasovaná branka, na tu navíc rychle odpovídá Tomáš Protivný a ještě před přestávkou jdeme do vedení díky Kubovi Čuříkovi, po první třetině nemáme důvod k nespokojenosti.O přestávce spočneme a ve druhé třetině do toho jdeme zase. Prostřední část se nese ve stejném duchu jako první, i v poměrně malém počtu, který ovšem není špatný na to, že jsme na půdě soupeře vzdáleného přes 350 kilometrů, produkujeme slušný doping a jsme tu jako doma. Vlastně v poměru počet lidí:kvalita supportu fandíme mnohem lépe než doma nebo na utkání v Jihlavě, kde nás bylo před padesát. Litoměřice vyrovnávají, ale naši hráči rychle odpovídají, když svůj první gól ve WSM lize dává Luďa Kuncek, který ještě minulou noc ve dvě ráno tančil na parketu na výše zmíněném maturitním plese. Od nás se mu dostává velkých ovací a stejně jako v první třetině jdeme po brance do půl těla, nutno říct, že naše sestava je opravdu pro každou špatnost a bez trička jsme takřka všichni, super! Poté co trsáme při přerušené hře na píseň La Bamba, dává Šlahy gól na 4:2 pro nás a ztichlou arénou se nese jeho jméno zpívané v melodii refrénu této skladby, čímž se s ním trochu nechtěně udobřujeme, doufáme aspoň, že naši důvěru chlapec nezradí. 😀 Co jej však šlechtí je, že na pokřik alespoň odpoví zamáváním směrem ke kotli. Druhá třetina končí a jsme ještě spokojenější než po první.O druhé pauze zkouší část výjezdníku zdejší klobásu, ta si stojí dobře a je hodnocena 8,5/10 (po zprůměrování všech dvou hodnocení). Pomalu se chystáme na třetí třetinu, náš support je stále na dobré úrovni, výborně se chytly nové chorály a má to šťávu, dnes nás to baví a vůbec se to nedá srovnat s našim představením minulý týden v Jihlavě. Hráči na ledě zvládají bránit svůj dvoubrankový náskok a v poslední minutě Kuba Čuřík svým druhým gólem v utkání pečetí na závěrečných 5:2.
Se závěrečnou sirénou zapalujeme tři stroboskopy, což byla naše dnešní jediná prezentace a ukazuje se, jaký je pro nás šilený problém zvládnout tuto na první pohled primitivní věc. Pokyn zněl jasně: „Hoďte strobáče do řady pod sebou tak, ať nechytí flaga“. No, ta nechytla, to jsme splnili, ale jeden stroboskop byl místo do řady pod námi hozen tam, kde jsme stáli, druhý zasáhl sedačku, která zřejmě funguje na principu trampolíny a odrazil se až k ledu a ten poslední už sice přistál zhruba kde měl, byl ovšem hozen tak šikovně, že se povedlo zapálit jednu ze sedaček v řadě před námi. 😀 Hráči k nám přijíždí na děkovačku a stejně jako v Praze dostávají pokyn, aby „Táhneme na hokej“ předříkávali oni, což se děje. Za normálních okolností bychom pak vyvolali Kubu Čuříka, který se blýskl třemi body, nebo Luboše Horčičku, jenž toho pochytal opravdu fůru. Dnes ale volíme Luďu Kuncka, který si zaslouží odměnu za svůj první gól, na rybičku se moc necítí, ale za pomoci Lukáš Luňáka ji přeci jen skočí a hráči odchází do kabiny. My se ještě s Luďou loučíme pokřikem „Kuncek je sympaťák plesu“, na nějž odpovídá velkým úsměvem. Zkoušíme hráče zavolat zpět, dnes by druhá děkovačka byla fajn, když naši borci zvládli takto důležitý zápas pouze se třemi lajnami. Ti sice nepřijíždí, ale nevadí, my opouštíme zimák a vydáváme se směrem k autům.
Než definitivně opustím hodnocení zápasu, musíme samozřejmě taky trochu rozebrat domácí. Jejich kotel, pokud vůbec je početnější než náš tak jen o trochu, zvládá mistrně celý zápas mlátit do několika bubnů jako absolutní dementi, ale hlasovou podporu od nich skoro nezaznamenáváme. Je to škoda, stadion je velmi sympaticky zaplněný zvlášť, když vezmeme v potaz, že se jedná extraligovou farmu. Celkem jej navštívilo 1050 diváků, čímž bylo naplněno 60% kapacity stadionu na pro ně určitě ne moc zajímavý Prostějov. Díky tomu, že jejich zimák má pouze jednu tribunu, by určitě nebylo těžké strhnout k občasnému fandění i sedící diváky, jenom kdyby nad tím supportem u nich někdo přemýšlel, ale ono je asi lepší mlátit jako debil do bubnu, jenom aby nebyli slyšet hosté, které se jim stejně přehlučit nepovedlo. Další důvod, proč je to škoda je taky v tom, že Litoměřice si úplně zle nevedou ani ve výjezdovém koeficientu, když vezmeme v potaz, jaká zde panuje mentalita, ve výjezdech mají lepší skóre než třeba Šumperk nebo jejich největší rival Ústí nad Labem a dosud třeba k nám vyjížděli ve větších počtech než my k nim…
Nasedáme do auta a vyrážíme na dlouhou cestu domů, po té se bavíme věcmi, které ožralá část výjezdu řekla, nebo provedla a prohlížením velkého množství fotek, které jsme pořídili. Děláme hlasování o nejlepší hlášku výjezdu či největší osobnost výjezdu. Baví nás také vtipný pohled na to, jakým způsobem vylézá posádka druhého tranzitu z auta při jedné z přestávek. Další hlášku také přidá výjezdník, který se snažil zacházet s asijskými hůlkami místo příboru, který při popisu jednoho člověka v neuvěřitelném záchvatu smíchu pronáší „Víte, proč je plešaté? Protože má plešku…“. Kolem půlnoci otevíráme zlatou bránu našeho města (čímž nemyslím obchodní centrum na náměstí) po výjezdu, který byl tolika dementóz, až byl opravdu skvělý. Dozvídáme se ještě, že jeden z nejopilejších členů posádky, který před odjezdem tvrdil, že si dá dvě piva a pojede domů autem a následně na zimáku v Litoměřicích vypadal, že poblije schody, jel po párhodinovém střízlivěním v tranzitu skutečně autem domů, ale jsme si jisti, že dvoukilometrovou cestu do přilehlé vesnice zvládl v pořádku. 🙂
Bylo nám jasné, že vyjet ve větším počtu tak daleko bude záruka opravdu velké srandy, ale že to bude až takové, čekal asi málokdo, v kombinaci s výhrou a tím, že jsme předvedli dobrý support, to bylo lepší než všechny výjezdy do Přerova, Šumperka, Jihlavy i Ústí nad Labem se svými nespolehlivými taxikáři, ale i tak nemůžu říct, že to byl výjezd sezóny… tohle byl výjezd desetiletí.
Sepsal: Kafka