Kvalifikace ME U21 Česko – Moldavsko 4:1, Znojmo, 7. října 2016

Druhá akce Vlajkonošů s naší účastí. Po slušném počtu 28 kousků v Uherském Hradišti se do Znojma nikomu moc nechce. Ono se zrovna není čemu dvakrát divit, 148 domácích a venkovních zápasů za sezónu, v sobotu nás čeká doma Slavia… No, zkrátka, protože Kůň zůstal na Kladně a ostatní se nakonec vymluvili na všechno možné, tak se na jih vydáváme pouze ve třech lidech.

Cesta do Znojma je zábavná asi jako kolonoskopie, linkové autobusy holt nejsou taková sranda jako ty výjezdové. Po X zastávkách v Y prdelích a dvou uprostřed pole nakonec vystupujeme na znojemském autobusovém nádraží. Stadion nacházíme poměrně snadno, kupujeme lístek za 50 korun a přesouváme se do sektoru Vlajkonošů.

Když přicházíme při nástupu fotbalistů na stadion, tak v kotli může být možná 40-50 lidí. Věšíme naši vlajku a připojujeme se k fandění. Do sektoru se fanoušci pomalu trousí v průběhu poločasu a stovka lidí v kotli nakonec být může a situace není tak zoufalá, jak v úvodních minutách vypadala. Celkem se na stadionu sešlo 2186 diváků. Fandění v první půli ujde, jsou tam silnější i slabší momenty, ale přeci jen ty silnější trochu převažují. Lvíčata na hřišti mají hafo šancí, ale první gól se jim nakonec povede dát až v nastavení.

O poločase se snažíme najít něco k snědku, přesně řečeno klobásu, to není zas tak těžké, ale…! U prvního grillu, který nacházíme je fronta, z níž bychom vypadli tak možná 20 minut před koncem zápasu, tak se snažíme dostat k občerstvení za hlavní tribunou. Zde se jako překážka ukáže to, že by celou přestávku trvalo prokličkovat zaplněnou tribunou. Nakonec najdeme zkratku kolem šaten, kde stojí sekuriťák, který nás odmítá pustit, když se ho při naší rozmluvě zeptá máma se synem, jestli se tudy dá projít, řekne „Já na to seru, běžte!“. To je aspoň přístup! Celé přesvědčování trvalo maximálně půl minuty.

Nicméně u druhého stánku je fronta sice menší, ale už se skoro začíná hrát, takže to vzdáváme a vracíme se do kotle. Úroveň občerstvení na repre duelu teda úžasná.

Doping ve druhém poločase jde o něco nahoru, první čtvrt hodinu v podstatě trávíme choreografiemi, kartoniáda doplněná o plachtu a obouručky s českým lvem, moravskou i slezskou orlicí. je na řadě první. Poté se rozdávají pláštěnky v národních barvách a přichází druhá kartoniáda, tentokrát se nad hlavu zvedají národní vlajky.Následuje překřikovaná mezi bílými, červenými a modrými pláštěnkami, která je povedená a sektor se baví, Lvíčata sází jeden gól za druhým, navíc se dozvídáme, že Belgie prohrává s Černou Horou 3:0, takže je takřka jasné, že půjde o zápas pro naše mladíky postupový. Pár minut před koncem na stadionu vypadne osvětlení, zas taková tma zase není, ale jde o mezinárodní zápas, takže než se vše dá opět do provozu, jdou hráči do kabin, což nám moc radost nedělá z důvodu stíhání našeho busu. Fanoušci se dál snaží bavit například pokřikem „na čo kúkáte, světla nemáme“ nebo svlékáním a fanděním do půl těla. Nutno podotknout, že v dolní části sektoru je odvážlivec, který tak je po dobu skoro celého utkání.My pomalu jdeme sundat svoji zástavu, zkoukneme ještě pár závěrečných minut, které, ačkoliv jich zbývalo s nastavením ani ne 10, nám připadá, že se hrají půl hodiny a chvíli před koncem, kráce po snížení Moldavců, jsme nuceni odejít/odběhnout na bus, tím pádem bohužel nevidíme postupovou děkovačku.Po cestě zpět rozhodně nikdo nemáme hlad, takže přes Zvonařku, kde ani omylem nestálo asi 30 cigánů, jdeme mrknout do Vaňkovky, která je k našemu překvapení ještě otevřená, povečeříme a necháme se překvapivě moderním a levným busem odvést do Prostějova, kam se vracíme kolem jedenácté večerní.

Přes úvodní obavy šlo nakonec o zápas povedený jak na hřišti, tak v hledišti. Na Vlajkonoše určitě příště zase, jen doufejme, že na lepším místě, v lepší termín a mnohem lepším počtu. Třeba na červnovém Euru a v Krakově.

Sepsal: Kafka