Karlovy Vary – Prostějov 4:0, 10. ledna 2018

Letošní los k nám není přívětivý, co se týče termínů výjezdů na půdu nováčka WSM ligy z Karlových Varů, nicméně touha připsat si nový stadion, kam vyjedeme podpořit svůj klub je větší než nechuť překonávat středeční termín a skoro 400 kilometrů tam a stejnou vzdálenost i zpět, proto vyjíždíme jedním autem krátce po půl jedné z Hané vstříc západním Čechům.

Kilometry ukrajujeme velmi rychle a až s překvapivě malým množstvím zastávek (na obou cestách dvě nebo tři). Kousek za Prahou končí dálnice a několik posledních desítek kilometrů do naší cílové stanice ukrajujeme po starých cestách. My Moraváci jsme možná v některých věcech zvláštní, nicméně nechápu, co za člověka by se přestěhovalo dobrovolně do tohoto kusu země, kde se jako jediná známka jisté civilizace na X desítkách kilometrů jeví krušovický pivovar. Nicméně, pokud si potřebujete uchránit ledvinu před albánskou mafií, rozhodně doporučuji, v těchto koutech Česka vás nikdo nenajde a ani nebude mít chuť hledat.

My po čtyřech hodinách na silnici objevujeme KV Arénu, prvních pár vteřin koukáme na tu modernu a následně začínáme hledat místo k parkování. Zajedeme k podzemnímu parkovišti, které patří k tréninkové hale, kde nás zastaví děda v reflexní vestě a ptá se, zda-li jsme na soupisce. Upřímně, nevím, kolik hráčů s vlastním autem a sponzorů pozvaných na zápas by oba týmy musely mít, aby samy zaplnily toto parkoviště. Když děda vidí, že vůbec netušíme, co po nás chce, zeptá se nás, jestli máme pivo, nebo drobné na pivo, propukáme ve smích a dáváme mu asi 40 korun na pivo za parádní parkování přímo u stadionu.

Z parkoviště jdeme po schodech nahoru k samotnému stadionu, ale po cestě se nám ještě povede navštívit tréninkovou halu, kdy se úplnou náhodou zjevíme přímo u ledu u tréninku jedné z karlovarských mládežnických kategorií.Lístek do sektoru hostů kupujeme za slušných 70 korun a vydáme se na cestu k našemu sektoru a také objevovat, co za novoty v této moderní hale najdeme. Chodby se nám velice líbí, na každém asi třetím kroku je buď záchod nebo bufet, kde se dají koupit jak klasické hokejové klobásy, tak i jídla z moderních arén jako hranolky apod., takže pokud se chystáte do Varů na hokej, hlady neumřete a nejspíš ani nebudete donuceni okolnostmi pošpinit si své spodní prádlo. Celkově organizace na tomto stadionu mi přijde moc fajn, lístky fungují na podobný způsob jako u nás s tím rozdílem, že zde může člověk kdykoli odejít a přijít zpět na stadion na ten stejný lístek a pípnutí stejného čárového kódu. Díky velkému množství bufetů se u nich taky netvoří nijak velké fronty a celkově to působí dojmem, že počet zaměstnanců na jednom zápase v KV Aréně se pohybuje v řádech stovek.Jak moc se nám zde líbí při cestě do sektoru, tak o to méně se nám líbí v něm. Bohužel stadion ve Varech je dělaný na extraligu a zaměřuje se na komfort diváka. A to se shodujeme, že dělá výborně, sedačky jsou pohodlné, výběr občerstvení relativně rozmanitý a výhled moc dobrý i z našeho sektoru zastrčeného v rohu u stropu. Jenže my nejsme diváci, jsme fanoušci, dnes možná bohužel a i to málo elánu, co nám po cestě zbylo trochu vyprchává, když si uvědomíme, jak v našem počtu dnes (ne)budeme slyšet.

Zároveň si všímáme, proč nejsou dnes moc velké fronty na záchody či bufety. Pět minut před startem duelu je v hale možná pár stovek lidí a my začínáme v duchu i nahlas zpochybňovat hlášené návštěvy v KV Aréně. S tím nepřestaneme, ani když se dozvídáme v závěru utkání oficiální návštěvu, která dnes je 2 122 lidí. Náš odhad je, že v hale se nachází možná něco okolo 1500 návštěvníků duelu.S úvodním buly začínají domácí fandit, na což jsem docela zvědavý a během asi dvou vteřin neskutečně zklamaný. Chápu, že my pro ně nejsme nikterak atraktivním soupeřem (kdo ale ve WSM lize je?), ale v prostoru, kde se nachází kotel, stojí možná padesátka příznivců zelenobílých, z nichž aktivně se projevuje tak 20-30, kteří jsou vedeni spíkrem s megafonem a stojí pod zástavou Carlsbad ultras. Těm pár odvážným a aktivním neulehčují práci ani okolní tribuny, které na kotel až do 58. minuty duelu úplně kašlou, upřímně si nepamatuji, že bych na jakémkoli stadionu, kde funguje aktivní kotel viděl tak malou aktivitu od okolních tribun.Na úplně opačné straně se k nějakému dopingu odhodláváme i my, je nás dnes 5, více méně střízlivých, v hale, která supportu není moc nakloněna. Nicméně domácích fandí třicet na půl huby a k nám je slyšíme, takže když my zařveme v pěti naplno, myslím, nebo spíš doufám, že nás alespoň trochu sem tam slyšet je.

První třetina je na ledě vyrovnaná, naši si dělají několik šancí, Nouza jede sám na branku, jednou dokonce trefujeme tyč a nikdo by se nemohl divit, kdybychom byli ve vedení, to se ale bohužel neděje, takže stav je bezbrankový.

O přestávce dáváme pivo a vypadá to, že domácí se rozhodli trochu zkonsolidovat svůj sektor. Jejich support je v prostřední části lepší a stejně tak si myslím, že i my předvádíme náš nejlepší výkon, vystřídáme všechny možné chorály, přidáme nějaké demence i chorály z dob dávno i nedávno minulých a celkově se dobře bavíme až do posledních minut, když Karlovarští zvyšují své vedení na 3:0.V poslední části se domácí kotel tak nějak drží svého kopyta a fandí podobně jako v předchozí části, naše fandění už trochu opadá a ozýváme se s prodlevami. Zápas končí, našim hokejistům se nepovedlo vstřelit ani jeden gól, letmo nám zatleskají a mizí do kabin. My se ani nestihneme kouknout na děkovačku domácích, nýbrž je u konce dřív, než naši stihnou zmizet a tak jenom při odchodu zahlédneme křepčení jejich gólmanů. Nutno říct, že výkon Novotného a naše neschopnost v zakončení byl ten hlavní důvod pro naši dnešní prohru na ledě.Cesta domů nás čeká dlouhá, po cestě z Varů do Prahy probíráme témata různé vážnosti i demence od prezidentských voleb až po to, kdo se to tehdy posral na výjezdu do Litoměřic a notujeme si s hity rádia Impuls, poté většina posádky usíná zatímco se ženeme otřesným počasím přes Vysočinu.

Celkově jsem rád, že jsem vyjel a připsal si další zimák, kde jsem podpořil prostějovský klub, nicméně si nemůžu pomoct a tento výjezd asi nejlépe shrnula věta od jednoho z pospávajících členů naší posádky: „Ty pičo, já se těším dom, až zdechnu.“ Ale to možná i proto, že s námi v autě seděl asi jeden z nejsmradlavějších výjezdníků v historii.

Sepsal: Kafka