Jihlava – Prostějov 4:3 po pr., 7. září 2016

Po půl roce opět nastal ten čas, kdy bylo potřeba se trhnout ze zaměstnání či škol a vyrazit podpořit svůj klub na půdu jednoho ze soupeřů. Letošní ročník WSM ligy nám odstartoval výjezdem do Jihlavy, který se určitě nedá označit jako zklamání.

Ještě před odjezdem to ovšem úplně dobře nevypadalo, bus se nám nedaří naplnit, takže se z Prostějova společně vydáváme pěti osobáky, které, přes lehce zpožděný odjezd, komfortně stíhají začátek duelu i díky tomu, že jsme po cestě pouze jednou zastavovali.

V Jihlavě vytahujeme obouručky z auta, ukryjeme nějaké to pyro a vyrážíme ke stadionu. Klasická věc v Jihlavě, lístky se kupují u domácí pokladny, ale nikomu tam evidentně moc nevadíme. Sektor hostů, ač jej, troufnu si říct, většina výjezdníků, minimálně z naší automobilové kolony, už někdy navštívila, je pro nás plný překvapení.

To první už u vchodu, jindy velmi připravená pořadatelská služba by se tu dnes hledala marně, před vchodem dva sekuriťáci a jedna sekuriťačka, uvnitř asi dalších 5, kteří zběžně prošacovali nás i obouručky, vše se obchází bez komplikací. Další překvapení přichází v sektoru, nutno podotknout velmi příjemné, kdy vidíme, že zde již stojí docela početná skupina Prostějováků. Poslední překvápko je spíš zvláštní, zmizela totiž klasická mříž oddělující hostující sektor od domácí tribuny, místo ní tam stojí pouze dva až tři pořadatelé a Jihlaváci celkem volně procházejí naším sektorem. S nástupem hráčů na led si domácí kotel připravuje optickou prezentaci v podobě malované plachty, na níž je vyobrazen vlak na žlutočervené šachovnici doplněný o nápis „Jízda začíná“. Jsem trochu rozmlsaný tím, že u nás plachty povětšinou doplňují vlajky, takže mi to přijde takové holé, lepší by asi taky bylo, kdyby nápis nebyl na plachtě, ale v podobě samostatného transparentu. Jinak ale moc kritiky šířit nebudu, na Duklu to špatná malůvka nebyla.Nám chvíli trvá, než se zformujeme, celkem se nás nakonec sejde 51, což je počet, s nímž panuje spokojenost, vzhledem k tomu, že se nejelo autobusem a šlo o pracovní den. Fandit začneme až chvíli po úvodu zápasu, úroveň dobrá, pomáhá nám také gól, který vstřelil Matouš Venkrbec, což jistě rozjásalo spoustu lidí, co psali do naší tipovačky. Přestože domácí ještě v první třetině vyrovnají, tak náš doping na kvalitě neklesá a v úvodní dvacetiminutovce jsme domácím určitě vyrovnaným soupeřem.Ve druhé třetině naše fandění ještě nabírá na obrátkách, když nás nejprve pošle do vedení Aleš Holík, načež Dukla najde odpověď, ale když Martin Novák vstřelí třetí branku, jde většina sektoru do půl těla, klekáme si, skáčeme a je to párty, jak má být. V prostřední třetině, si troufnu říct, že Jihlavští nemohou tvrdit, že by na svém stadionu byli úplně doma. Samozřejmě, nemažme si med kolem úst, v padesáti lidech moc velké peklo neuděláte, ale když proti vám stojí 70-80 dresáčů, není tak těžké být na tribunách lepší, navíc, když to srovnám s naším posledním výjezdem do Jihlavy v podobném počtu, tak je to nebe a dudy.Třetí část nezačneme úplně nejlépe, jsme nějací ospalí prvních deset minut, takže to ani není takový rachot u chorea z obouruček a tří hirošim, které bohužel hořely skoro na stejném místě, takže finální efekt nebyl takový, jaký by být mohl, i tak ale venkovní prezentace s pyrem během hry to nebyla zlá. Za zmínku také stojí, že po hirošimkách ani lidech, co je zapálili nešel nikdo ze sekuriťáků, ony taky teda hořely pouze pár vteřin, i tak je to ale docela nezvyk.V polovině třetí třetiny se nám opět daří dostat doping minimálně na úroveň dvacetiminutovky první, když skandujeme jméno Pavla Kantora, který je v brance dál od nás,tak odpovídá zvednutím lapačky, čímž překonal všechny Horčičkovy mávnutí při hře z loňské sezóny, kdyby teda bylo co překonávat. Podstatné ale je, že nás slyšel, i přes celý stadion.

Jihlava v průběhu třetiny vyrovnává, ale naši velice zkušeně zahrají svou vlastní přesilovku tři minuty před koncem, aby náhodou nesportovně nestrhli zápas na svou stranu, tak skoro nevyjedou z vlastního pásma, takže jdeme do prodloužení. Ještě než začne, zavzpomínáme na legendární výjezd do Havlíčkova Brodu v play-out sezóny 2014/2015 a zazpíváme si Svařák od Harlejů, probíhají také návrhy, aby byla tato píseň zařazena do repertoárů při blbnutí na výjezdech, sranda by to být mohla, což o to, zvlášť když jsou sloky formou odpovídačky s nejlepším obchodníkem s chovatelskými potřebami a kustodem při malé kopané v republice v jedné osobě.

Prodloužení se hraje stylem 3 na 3, takže gól je otázkou času, když se nám nepovede proměnit přečíslení, dostane se do šance Dukla a je hotovo. Po utkání zazpíváme „Jsme Prostějov“, vyzveme hráče ke zvednutí rukou a zaskandujeme společně jméno našeho města. Poté ještě zavoláme Pavla Kantora, který byl v brance super a našeho kapitána Matouše Venkrbce, ještě něco následně zabékáme v sektoru a mažeme domů. Nutno říct, že stadion opouštíme tak možná 10 minut po skončení utkání a už tam není ani noha…

Závěrem ještě pár slov k domácímu kotli, protože ono to na moc velké povídání ani není. Sešlo se jich zhruba 80 za dvěma vlajkami fanklubů a jednou „Dukla fans“ patřící ultras skupině, která ovšem podle pohledu na kotel mohla čítat možná tak 10 lidí a byla situována vpravo dole (nikoli vlevo dole jako Peroutkův dosud nenalezený článek). Tato skupina také svoji zástavu na přestávky sundává a věší ji zpět až při začátcích třetin. Jak již bylo zmíněno, na úvod se prezentovali malovanou plachtou, co se dopingu týče, tak jsem od nich asi viděl a slyšel i horší představení, každopádně žádná sláva to také nebyla a opravdu doma Jihlavští byli opravdu pouze v první půli poslední třetiny a asi během prvních dvou minut té první, kdy jsme ještě nezačali fandit. K věcem, co nebyly žádná sláva, ještě přidávám návštěvu, protože na stadion Dukly zavítalo pouze 1162 lidí…

Z naší strany to ovšem špatné vůbec nebylo a další veliké výjezdy nás teprve čekají, takže se hlaste do Frýdku!