Jihlava – Prostějov 3:1, 30. ledna 2016

Po dlouhé době nám připadá celkem dostupný, nebo vlastně aspoň nějaký, výjezd na sobotu. Úplně přesně řečeno od 5. prosince 2015, kdy se konal velice atraktivní špíl v Kadani. Los nás nyní zavál do Jihlavy, kam se rozhodujeme udělat bus, což se nakonec daří a okolo pětačtyřiceti Prostějováků tak po druhé hodině odpolední opouští v tomto dopravním prostředku svou rodnou hroudu a vydává se na Vysočinu.
Cesta ubíhá rychle a my už kousek za Brnem víme, že se nemusíme obávat nestihnutého začátku utkíní, ba naopak je nám jasné, že dorazíme s komfortním náskokem. Před zimákem Dukly se zjevujeme tak tři čtvrtě hodiny před úvodním vhazováním, kupujeme lístky a míříme k vchodu pro hosty, zde jsme prohledání, ale vše probíhá v pohodě a bez problémů pronášíme i vlajky na choreo.
Přijeli jsme tak brzy, že stíháme i velkou část rozbruslení, při němž věšíme flagy, které jsme dnes dovezli čtyři a usazujeme do našich barev oděnou Sierru, která se s námi po dlouhé době vydala na cesty. Sledujeme, jak se nakonec zaplní náš sektor i celý stadion, k autobusovým výjezdníkům se moc lidí už nepřidává a celkově se nás schází 55, utkání pak přihlíží dohromady 1568 diváků.Náš kotel začíná fandit již při příjezdu hráčů na led, domácí začne až s úvodním buly, co se týče první třetiny, atmosféra není až tak špatná, domácí sice žádnou velkou fanatickou show nepředvádí, každopádně fandí o dost lépe, než při naší první návštěvě Jihlavy, když se podíváme, na jejich kotel, který je umístěn podobně uprostřed tribuny jako náš, tak to opticky vypadá, že je v něm docela plno, ale reálně fandí tak 20-30 lidí, ti však vzhledem k svému počtu dnes nejsou špatní, rozhodně jsou lepší než minule. Z více než padesáti Prostějováků, myslím, že fandí obdobné množství lidí, trochu se zase potýkáme s nešvarem našich výjezdů, že řve pouze prostor mezi spíkrem a bubeníkem a dalších jakoby se to netýkalo. I tak ale v první části vidíme vyrovnaný souboj jak na ledě, tak na tribunách.Spíkr na druhou část mění pozici s tím, že by se mohl víc vyhecovat právě ten neaktivní prostor a začínáme support ve druhé třetině. Brzy jdeme do vedení, což dopingu přirozeně pomáhá, velmi dlouho se drží chorál „Prostějov gól“, při němž střídáme hlasité a tiché pasáže, v nichž si dřepneme a na hlasité vyskočíme, má to šmrnc, bohužel to vydrží asi pouze 5 minut, než Dukla srovná a následně jde do vedení. Fandění pak dost upadá a až do konce třetiny už to není nic moc.Pokud to ve druhé půlce prostřední třetiny nebylo nic moc, tak v té poslední už to byl vyloženě průser, ač jsou voleny jednoduché pokřiky spíše vyzývající hráče k vyrovnání než snaha o jakékoliv dlouhé chorály, ani jeden prostě nemá grády. Chápu, že se prohrávalo, ale jenom 2:1! To je stav, kdy bychom měli řvát, co to jde, abychom podpořili náš tým ke vstřelení gólu, to, co se dělo v našem sektoru v poslední třetině spíš připomínalo rezignaci z loňských zápasů, ve kterých jsme dostávali debakly 9:3, 6:1 a podobně…
Když už to teda nevythrnem hlasitostí, tak zkoušíme aspoň napravit reputaci našeho tábora optickou prezentací, v poslední třetině se rozdají igelitové vlajky, nejprve jdou nad hlavu bílé, pak žluté a nakonec červené. Při této prezentaci byl snad jediný pokus o nějaké chorály, co se týče poslední třetiny, nicméně to prý skoro ani nebylo slyšet na druhou stranu sektoru, odkud se prezentace fotila…
Ještě před sirénou inkasujeme do prázdné branky a zápas končí za stavu 3:1 pro domácí, kteří se po celou dobu třetí třetiny fanděním náramně bavili a bylo krásně vidět, kolik lidí tam opravdu reálně fandí, ta dvaceti až třicetihlavá skupinka byla rozeznatelná poskakováním, držením se za ramena… určitě to dnes bylo nejlepší představení jihlavského kotle, co jsem dosud viděl, ovšem když si vzpomeneme na ty předchozí, tak to zase tak velký kumšt nebyl. Hráči přijíždí poděkovat pod kotel, navzájem si zatleskáme a odebíráme se za zvuků jihlavské děkovačky k autobusu. Cesta zpět se nese v dost znechuceném duchu z toho, co jsme na tom stadionu vlastně předvedli. Ten support je něco, co nás trápí dlouhodobě, náš tým odehrál letos 46 zápasů, v kolika domácích jsme fandili tak, že by to sneslo opravdu přísná měřítka? Dostaneme se při tom počítání na cifru, která je vyšší než počet prstů na jedné ruce? To samé v bledě modrém platí o výjezdech, kolik jsme měli opravdu kvalitních výjezdů v letošní sezóně, v níž jsme nejlépe umístění v tabulce za posledních X let? K čemu nám je dělat obrovská propracovaná chorea, mít nejhezčí fanouškovský web v lize, vlastní fanshop, když nezvládáme to nejdůležitější – pořádně fandit?
Do konce základní části soutěže nám zbývá, včetně dohrávky s Havířovem, šest zápasů, z nichž je třeba vytřískat co nejvíc bodů pro případný přímý postup do play-off, pojďme všechny tyto důležité zápasy odfandit naplno, zachovejme se jako školák před vysvědčením, který si chce opravit pětku z matematiky, opravme si svou známku a zakončeme jako kotel sezónu důstojně. V Litoměřicích a proti Ústí se zřejmě budou zkoušet nové pokřiky a chorál, což by nám mohlo pomoct pro oživení supportu, takže vás prosíme o spoluprací, pojďme do toho závěru sezóny dát všechno, ať z toho hokeje nemusíme pořád chodit nasraní…
Sepsal: Kafka