Jihlava – Prostějov 2:1, 9. listopadu 2015

Po týdenní pauze opět na hokej, tentokrát do Jihlavy a výjezd nám připadl na hodně nepříznivý den, pondělí. Přestože opět zkoušíme naplnit autobus, tak se nám to, zase jednou, nedaří, takže nakonec do Jihlavy vyjíždíme auty.
Cesta na Vysočinu je poklidná, zpestřují ji komentáře našich dopravních komunikací, či závody v předjíždění a s vidinou, že bychom možná mohli přijet na stadion krátce po začátku utkání, protože jsme odjeli s mírným zpožděním, vjíždíme do Jihlavy. Zde se naše vidina, bohužel, rozplývá, protože, když zastavíme a chceme si dát sraz, abychom dorazili na stadion společně, tak jedno z našich aut, které majitel pořídil před necelým týdnem, už nenastartovalo. Po chvilce dohadování nakonec část fanoušků jede funkčním autem, druhá část jde pěšky, poté nastupuje do autobusu, který shodou okolností zastavoval prakticky vedle zimáku.
Do útrob jihlavského stadionu tedy přicházíme zhruba v patnácté minutě zápasu, jsme zběžně prošacování a náš sektor je bedlivě střežen ochrankou, nicméně vše se obchází bez zbytečných buzerací. Věšíme flagu Fans of Prostějov, usazujeme vedle nás Sierru oděnou do červenobílé mikiny, ta si tak po delší době připisuje opět výjezd na půdu soupeře (Sierra, ne mikina) a začínáme fandit.

V sektoru se nás nakonec schází 25 a jedna Sierra, což není samozřejmě žádná bomba, každopádně by mohlo být i hůř, z Prostějova vyjelo ještě jedno auto, to nicméně kleklo, pro změnu, už někde u Vyškova. Hlavně na konci první části se kombinuje radost z toho, že jsme se konečně na stadion dostali a také z vedoucí branky, takže ta pětiminutovka, kterou jsme tam absolovovali z úvodní dvacetiminutovky je od nás vzhledem k počtu dost solidní. V kotli máme také malý buben, který nám sporadicky pomáhá se sladit v chorálech, ale neslouží k tomu, aby od nás šel alespoň nějaký rámus, jak tomu je u jiných táborů zvlášť ze severu či středu Čech.

Fandíme samozřejmě dál i ve zbývajících dvou třetinách, diriguje nás spíkr a na náš support je, vzhledem k počtu, ucházející, v průběhu třetí části se spíkři prohazují a snažíme se dohnat naše barvy k vyrovnání, což se bohužel nedaří a prohráváme 2:1.S hráči si navzájem poděkujeme a přichází na řadu také děkovačka domácích, takže si povězme něco o jejich kotli. Sešlo se v něm odhadem kolem padesátky Dukláků, ovšem jejich kotel, podobně jako u nás, není nijak ohraničen, takže reálný počet fandících lidí těžko odhadnout. Vede je spíkr a v průběhu celého zápasu používají jeden buben kravských rozměrů, jejich repertoár mi přijde, co se početnosti chorálů týče, podobně rozsáhlý jako jsme viděli u Třebíče, avšak když jsem po zápase s Horáckou Slavií psal, že jejich představení beru spíš jako zklamání, tak u Dukly musím hovořit o echt průseru. Za celý zápas má jejich support trochu grády až v konečné části zápasu, kdy hráči Jihlavy bránili těsný náskok, poměrně solidní jsou pak ještě jejich odpovídačky s protilehlou tribunou, které jsou lepší než ty třebíčské a asi nejvíc slyšet jsou při děkovačce. Optickou prezentaci, stejně jako my, nemají. Nevím, jestli je tohle u červenožlutých standart, nebo jen neměli svůj den, každopádně v pondělí to z jejich strany bylo opravdu slabé.Po zápase se pomalu rozcházíme, nevíme, v jaké kondici bude auto, které zkolabovalo na začátku Jihlavy, takže čtyři z nás po domluvě s trenéry jedou do Prostějova autobusem s hráči, chvíli se s námi baví asistent trenéra a sporotvní manažer v jedné osobě Jiří Vykoukal, ptá se, kolik nás bylo a trochu se podivuje, když mu řekneme, že jenom pětadvacet a ujišťuje nás, že nás bylo slyšet dobře, což potěšilo, ne že ne.
V Prostějova vystupujeme u zimáku, poděkujeme za odvoz, dotlačíme automobil, který nakonec zvládl statečně dojet až k parkovišti u zimáku, kde to opět vzdal, na parkovací místo, trousíme se do domovů a těšíme se, jaké další zážitky a technické potíže nám přinese další výjezd.

 
Sepsal: Kafka