Havířov – Prostějov 2:1, 14. listopadu 2016

V pondělí je čas na hokej (a nebo na fotbal?). Já bych řekl, že ani na jedno. Avšak sled zápasů WSM ligy je neúprosný. Bohužel pro nás, bafuňáři na svazu mají program na rozlosování soutěže naprogramován opravdu bezchybně, tudíž se do Havířova letos v sobotu opět nepodíváme..

Nevím, jestli je to pondělkem, nebo tou zimou, ale lidé v Prostějově o výjezd na půdu rivala z největších nejeví přílišný zájem. Nebo to snad už pro nás není rival? Připadá mi, že vzájemné zápasy s Havířovem ztrácí na atraktivitě. Z Havířovské strany ani tak ne, přeci jen minulou i letošní sezonu se u nás ukázali v „dobrých“ počtech (7,12). U nás ale pár let zpět nebyl problém naplnit alespoň jeden bus až po střechu. Nyní tomu tak není a z Prostějova vyráží jeden poloplný (nebo poloprázdný?) bus.Na zimák přicházím zhruba 8 minut před začátkem utkání a ten zeje prázdnotou. Asi jako u nás, když mají přijet Benátky. Že by zápas ztrácel na atraktivitě i z Havířovské strany? Ale ne, za pár minut se sešikuje domácí kotel a při nástupu hráčů spouští „ať chcipne Prostějov“. Domácích je v kotli docela slušný počet, řekl bych, podle těch pár dostupných fotografií jejich sektoru z letošní sezony, že víc lidí v něm letos ještě neměli. Avšak není to takové randál jako před pár lety. Je vidět a hlavně i slyšet, že v sektoru mají plno mladých kluků a holek.Nás se v sektoru nakonec i s automobilovými schází 44 a od začátku spouštíme svůj doping. Díky místní fantastické akustice si dovolím tvrdit, že jsme dobře slyšet a celé utkání se hraje v atmosféře hodné tohoto šlágru kola. Výborně znějí především naše delší chorály. Některé držíme opravdu dlouho. Když poprvé sedáme u „jsme Prostějov“, za moment sedají ve svém sektoru i domácí. Poté poprvé zařveme „Prostějov gol“, domácí do toho začnou řvát „Havířov gol“. A když skončíme náš nový chorál „sto let tradice“, z domácího sektoru slyším takové broukání úplně stejné melodie tohoto chorálu, avšak bez žádných slov, jen „ná ná ná na ná“. To už mi přišlo opravdu komické. Ale pořád ne tak moc, jako když po jednom našem urážlivém pokřiku spouští domácí „prosíme vás, nebíte nás“. Znělo to jako z hodiny hudební výchovy 7. třídy na ZŠ Gorkého. Tomu už se někteří z nás regulérně smějí, až se za břicho popadají. Pamatuji si, jak po nás domácí kdysi hulákali „holčičky co vy zpíváte“. Holt jednou jsi dole, jednou nahoře 

Ve druhé třetině vytahujeme naši prezentaci. Nad hlavy jde plachta, na které je vyobrazen všem známý plakát „WANTED DEAD OR ALIVE“. A kdo, že se to vlastně hledá? Přece fotograf domácího kotle, po kterém se tuto sezonu slehla zem. Není to narážka na konkrétního fotografa, kterého jsme potkali nedávno po cestě z Ústí. Jedná se o obecné popíchnutí domácích, kteří letos vypustili do světa fotek svého kotle opravdu po skromnu.V našem sektoru se udály také menší konflikty. Nejprve si všímáme dvou osob, které nikdo nezná, jak se nechávají fotit. Jdeme za nimi a přízvuk je po chvíli prozradí. Jeden prchá ze sektoru velice rychle, druhý hraje divadlo (téměř se slzami v očích), že nemá občanku, ale na to nejsme zvědaví a pakuje se ze sektoru také. Nějak postrádám smysl této „akce“. Asi by se fotka objevila na fejsbůku Mladé zvěře, mezi nimiž se pak dvojice objevila, podobně jako se chlubili fotkami před naším stadionem v sobotu. Škoda, že nenavštívili jednu ze dvou hospod v okolí zimáku, kde seděli Prostějováci. Přijet do PV, přestříkat pár stěn a ukrást použitý transparent, tomu říkám kořist… Pak pár členů ochranky psychicky nezvládá svou profesi a jednoho z nás chtějí vyvézt ze stadionu. Za dotyčného se však postaví všichni okolo stojící a sekuritka po pár minutách vychladne.S blížícím se koncem utkání fandění domácích přeci jen nabírá na obrátkách. Když je vhazování 4 vteřiny před koncem a je zřejmé, že Prostějov si domů žádný bod neodveze, domácí se do toho pořádně opírají a konečně to tak z jejich strany zní jako kdysi.

Po zápase se všichni hráči sjedou pod náš kotel. Řekneme si, že dnes první zatleskají hráči a poté až my. Hráči opravdu začnou děkovat první a většina z nich stojí nastoupená pod kotlem poměrně dlouhou dobu. To už probíhá i domácí děkovačka, při které zběžně poškádlíme Péťu Kanka. Domácí si poté se svými hráči dávají opakovačku „zkurvený – Prostějov“, na kterou odpovídají možná tak 3 hráči…Po cestě domů potkáváme na benzínce posádku jednoho auta z Prostějova, jehož 4 členové venku netrpělivě přešlapují chtějíce jet domů. Bohužel pro ně vezou v autě gamblera, ke kterému se přikloní to pověstné štěstíčko.

Sepsal: Vlastik_palič

Během následujících 2 dnů jsou havířovské malůvky v okolí našeho stadionu přesprejovány…