Třebíč – Prostějov 3:4, 24. listopadu 2018

Začátkem jedenáctého měsíce v roce se mezi sebou domlouváme, co že to bude ten výjezd měsíce listopad, ale při pohledu na rozlosování soutěže a vyfiltrování sobotních venkovních utkání nebylo z čeho vybírat, a tak volíme všem známou a oblíbenou destinaci Třebíč. Vzhledem k předešlému špílu v Havířově, kde nás stálo dost úsilí jakž takž naplnit autobus necháváme hlášení se na výjezd osudu a ve čtvrtek zjišťujeme, že nás je hlášených 20. Odvoláváme autobus a rozhodujeme se vyrazit tranzity.

Sobotní těžké ráno po páteční noci pro některé výjezďáky začíná v 11:00 na našem náměstí, kde doplňujeme alkohol v krvi zímním nápojem jménem punč a vyrážíme dokoupit tekuté zásoby do obchodu. Po cestě na zimák potkáváme profesora Š., který měl před rokem trvalé bydliště v místním nonstop lokálu. Vyzýváme ho do boje, ale rok utekl jako voda a momentálně žije spokojený rodinný život.
Na zimáku se nás záměrně schází 19 kusů i vzhledem k tomu že oba tranzity mají kapacitu pouze 18. Rozhodujeme se jednomu všivákovi lehce znepříjemnit den, a ukázat mu, jaké to je když si z něj teď budeme dělat prdel my. Za ty všechny lži a Lidly ho necháváme ho čekat na „další auto“ které ho má u zimáku vyzvednout přibližně za dvacet minut. My tak opouštíme naše město a razíme směr Třebíč. V našem autě panuje dobrá nálada, podbarvená hitama z přenosného repráku. Vzpomínáme na loňské utkání v Budějkách, a na příběh s vlajkou. Vlajka! Kurva, my jsme zapomněli vlajku. Sjíždíme na nejbližším sjezdu a asi 10 km za Prostějovem se otáčíme směr zimák. To už tam pan K. čeká na auto cca 30min a stále nic. Uklidňujeme jej, že auto bylo na cestě, jen že ještě mění kolo. My tak již podruhé odjíždíme z našeho města, cesta ubíhá velice rychle, o zábavu se stará pan K., kterého posíláme k benzínce vzdálenou cca 15 min od zimáku, že tam na něj čeká auto, a dodáváme i falešnou SPZ. Pan K. posílá fotku, že takové auto nikde není, tak ho posíláme zpátky k zimáku, že čeká tam. Suma sumárum, čekal na výjezd něco kolem dvou hodin. Poté jej náhodně nabírá jeden tranzit jedoucí po své ose a tak se přeci jen pan K. dostal na hokej. My stavíme ve Velkém Meziříčí, usedáme do restaurace, kde vaří pouze pizzu a tak vybíráme tak z 50 druhů. Jednoznačně nejzajímavější byla pizza s hranolky a dietním párkem, nicméně nikdo neměl odvahu jí zkusit a tak se volí jiné druhy. Pizza nic moc, ale za tu cenu přijatelná. Před 17:00 odjíždíme z Velmezu, a hned se o naši zábavu postará jedoucí Tiguan před námi se zaplou mlhovkou. V dáli potkáváme semafor, a tak se jeden z nás rozhodne, že mu půjde používání mlhovek vysvětlit. Bohužel těsně před zastavením skáče zelená a tak z lekce autoškoly nic nebude. To už jsme v Třebíči u zimáku, vysedáme a posíláme řidiče zaparkovat. U stadionu,ale i na něm už jsou připravení muži zákona v tak hojném počtu, že má každý svou dvojičku. Věsíme vlajku Prostějováci, formujeme se hromadně nad ni a pod vedením náhradního spíkra a premiéry jednoho fanatika za bubnem rozjíždíme support v 27 fandících lidech. (dalších 10-15 stojí vedle kotle v sektoru…) První třetinu se snažíme fandit, dostáváme rychlý gól a bohužel to vypadá, jakoby byla ještě půlka lidí na cestě. Druhou třetinu se do toho obouváme daleko líp, a za zmínku stojí velmi hlasitý chorál Haná Haná… a také fantastické Táhneme na hokej, kde jsme dostali veškerou pozornost na stadionu my. Vzhledem k tomu, že megafon fungoval jak příjezdy vlaků v Indii (nepravidelně pro méně chápavé), se většinu času spíkruje bez něj, a tak si třetí třetinu o spíkrování stříhají dva spíkři, a bohužel prohrává ten, co spíkroval dvě předešlé. Třetí perioda je na ledě nahoru dolů, padají góly, a nás posílá pro tři body Tomáš Karpov, který dává gól 2 minuty před koncem. Vyhráváme a jelikož máme přání ať žije Prostějov, tak si s hráči na tenhle chorál zaskáčeme za ramena. Probíhá klasická děkovačka a poté vyzýváme Kubu, co si před zápasem v obchodě kupoval 7 rohlíku, vajíčkovou pomazánku a margotku k rybičce, a nakonec si přivoláme i Daniela Hufa. Ten už s tím nějaké 2-3 zápasy počítá, a tak není divu, že mu balení věcí na střídačce trvá dlouho 😀 Kupíme se před zimákem, posíláme řidiče pro auta, a vyrážíme směr Haná. Cesta tentokrát ubíhá opravdu velice rychle, většina posádky už spí a zastavujeme až někde u Vyškova na benzínce. Do Prostějova dorážíme před 22. hodinou a většina z nás razí domů. Děkujeme všem, co s námi vyjeli na výjezd měsíce listopad, a doufáme, že další výjezd měsíce prosinec už vyrazíme společně busem směr Kladno.

Co se týče domácích, nechal jsem si na ně samostatný odstavec. V kotli se jich za třemi vlajkami schází cca 50 tak, jak je u nich obvyklé, a hned na úvod utkání jsou dobře slyšet. Mají poměrně velké mezery v chorálech, ale když fandí, pomáhá jim zbytek stadionu. Za zmínku určitě stojí hlasitý chorál jebat Jihlavu, když hlasatel oznámil skóre ve Vsetíně 9:2, nebo také když srovnali skóre na 3:3, to fandil celý stadion. Za mě si zaslouží uznání, už X let hrají o hovno, okolo sebe Jihlava a Kometa, ale pořád se drží na své úrovni. Velice milé a překvapivé gesto bylo od velice dobře vypadající skupiny, co zůstala v třebíčském kotli až do úplného konce, aby nás podpořili v nelehkém čase zákazů chorálem „Kluci, držte se“. Společně jsme zazpívali pro koho je český hokej, a kdo že jsou ti bastardi. My jim za podporu děkujeme potleskem, a od místní sekuritky se dozvídáme, že jsou na tom podobně jak my a mají na svém kontě o jeden zákaz víc. Nezbývá nic jiného než poslat do Třebíče díky za podporu, a už co nejmíň zákazů! Nás svět nezničíte!

Sepsal: Papír