Havířov – Prostějov 3:1, 8. února 2017

Den po dohrávce s Českými Budějovicemi vyráží zhruba čtyřicítka Prostějováků autobusem na půdu slezského rivala z Havířova. Trochu nestíháme, takže na stadion přicházíme až v sedmé minutě a nutno říct, že to je asi dobře, protože už prohráváme 2:0…V sektoru se nás nakonec schází 48, v první třetině jsme oděni do triček, která jsou vepředu červená a vzadu bílá, doplňujeme je o transparenty, které přehazujeme podle toho, jako barvou jsme k ledu zrovna otočení. Výsledek posuďte na fotce a ve videu.Úvodní dvacetiminutovka nabízí z naší strany kvalitní doping, ačkoli prohráváme a ani předváděná hra nám není k radosti. Myslím si, že v první třetině je o nás na havířovském zimáku vědět víc než dost. Když k tomu připočteme naši prezentaci, dle mého dojmu, působíme velmi dobře.

Co se týče druhé části, tak v té vidíme podobné schéma, držíme support stále na velice slušné úrovni, přece jenom zápasy s Havířovem jsou z velké části i o jiných věcech, než co se zrovna děje na ledě a jaké skóre svítí na tabuli. Dnešní skóre na tribunách stále držíme minimálně vyrovnané.O druhé přestávce se bavíme přesnými trefami z trestné lavice hlavní postavy domácí fans scény a také faktem, že havířovskou přestávkovou soutěž vyhrává mladý hráč Vítkovic nad hráčem z dvorku. 🙂

Úroveň našeho dopingu trochu padá až se třetí třetinou, určitě si neděláme ostudu, ale myslím, že už to není tak dobré jako v předchozích dvou částech duelu. Snažíme se ale bavit po svém dál a vytahujeme po převelice dlouhé době sektorovku Ultras Prostějov, která zdobila duely našeho klubu už před dekádou. Deset vteřin před koncem snižujeme na 3:1, trochu vtipná část je, že nám trvá asi 5 vteřin si uvědomit, že se z branky vlastně můžeme radovat, i když nám k ničemu už nebude.

Po závěrečné siréně si hráči podají ruce, my naše vyzveme k bojovnosti, které jsme moc neviděli a jsme dříve než obvykle vyprovázení ze stadionu, zatímco si domácí užívají děkovačku.

K těm nyní pár slov. Všichni zasvěcení ví, že v Havířově to letos vypadá na tribunách jinak, než bylo zvykem. Kotel se na jejich letošní poměry docela plní, to se ale nedá říct o zbytku stadionu, celková návštěva činí 1362 diváků. V prvních dvou třetinách o domácích ale upřímně moc nevím, jejich kotel je přímo proti nám, takže je na něj dobře vidět a jde poznat, že se v něm pořád něco děje, ale úroveň není taková, jakou by si asi i oni sami představovali. To se mění až ve třetí části, kdy možná i trochu opadá náš elán a domácí slyšíme víc. Co je třeba vypíchnout, je fakt, že dnes často vyzývají sektor uprostřed jejich tribuny k odpovídačkám, zvedání rukou a všemu možnému. Ti se přidávají takřka všichni, ale žehrá se na to, že ta část tribuny je velice prořídlá. Když s rukama nahoře zakřičí tyto dva sektory dohromady, má to docela grády, první zápas na havířovském ledě jsem letos prošvihl, takže nemám s čím srovnávat, i tak ale musím označit tento výkon Zvěře spíše za zklamání.No nic, opouštíme stadion a nasedáme do našeho magického dopravního prostředku, kde je buď 70 stupňů pod nulou nebo 60 nad ní, ale nic mezi neexistuje. Trochu se hecujeme pro případný atak domácích chuligánů, k tomu ale nakonec nedochází, a tak za vzpomínek na různé legendární výjezdy a rozebíráním výuky na ZŠ Gorkého trávíme docela příjemnou cestu domů.

Sepsal: Kafka