Havířov – Prostějov 3:1, 28. září 2015

Na Den české státnosti připadá výjezd na půdu jednoho z největších rivalů – havířovského AZetu. Přípravy na toto utkání pro nás začínají už zhruba dva týdny předem, kdy padají první návrhy na chorea, kterými se budeme ve Slezsku prezentovat. Nakonec připravujeme dvě plachty doplněné transparenty, v plánu byla i třetí choreografie, od ní ale upouštíme skrz časovou tíseň.
Kolem pondělní půl čtvrté hodiny odpoledne se tedy prostor okolo našeho stadionu hemží prostějovskými fanoušky, kteří se naskládají do dvou autobusů a míří směr Havířov. Cesta ubíhá v poklidu za prodeje a popíjení piv, což už je na našich výjezdech evergreenem. Asi dvacet kilometrů před Ostravou zastavujeme na močící přestávku a zde se dostává nejmladší člen naší výpravy do problémů s přítomnými těžkooděnci pro údajné lepení nálepek, které ani nepatřily našemu klubu. Za to tomu malému dacanovi po celém zbytku cesty do Havířova věnujeme několik chorálů a pokřiků.
Před havířovský stadion dorážíme asi čtvrt hodiny před začátkem utkání, neseme dovnitř choreo, zdobíme sektor vlajkami, které dnes visí tři, konkrétně stará zástava Ultras Prostějov 1913, nová flaga Vládci Hané a národní s nápisem Fans of Prostějov, ty ještě v průběhu zápasu doplňuje Sierra oděna do národního trička. Za znění státní hymny vytahují své první choreo domácí, jejich prezentace zasahuje do tří sektorů, jeden překrývá malba orlice a další dva plachty v národních barvách, to vše je doplněno transparentem se zněním „Byli jsme a budem“. Nedá se říct, že by šlo o špatné choreo, ale trochu na mě působilo dojmem, že si Havířovští vzpomněli tři hodiny před zápasem, že je státní svátek a mohlo by se udělat něco se státní tématikou. My, ačkoliv také máme vlastenecké choreo, jej necháváme až na druhou třetinu.

Celkově sektor domácích čítá 136 Zvířat, je ověšen několika zástavami, které jsou ještě doplněny transparentem, nebo spíš takovou cedulkou, proti současnému šéfovi ostravského Baníku. S úvodním buly oba týmy spouští hromově první chorály, začátek utkání má v hledišti opravdu náboj. Zhruba po pěti minutách tasí Havířovští další prezentaci, tentokrát v sektoru, kde sídlí kotel, zvedají několik obouruček, které jsou tématicky zaměřené na lásku ke svému klubu, barvy Slezska, nenávist k islámu i našemu městu, což je v pořádku, my je taky nemáme rádi, ale opět mi přijde, že obzvlášť ty protihanácké obouručky jsou jako z výtvarky na prvním stupni základní školy.

Zápas pokračuje, upřímně se spíš soustředím na náš výkon než na domácí, takže pár slov k nám, v sektoru se schází 90 Prostějováků, kteří hlavně ze začátku fandí velmi dobře, ale ke konci třetiny už na nás doléhá frustrace z toho, že ačkoliv náš tým hraje přesilovku, není schopný přejít přes střední pásmo, natož se dostat ke kloudnému zakončení, to způsobuje menší pokles kvality supportu z naší strany, tou dobou však siréna hlásí konec první třetiny.

Celkově pak náš sektor má v utkání místa, kdy od nás jde slušný rachot, která se střídají s místy, kdy je naše fandění zase celkem na vyliž. Myslím, že v tomto počtu jsme se mohli, co se týče hlasitosti, předvést lépe, každopádně bych řekl, že to z naší strany bylo lepší představení než na dosud posledním ligovém výjezdu k tomuto sokovi. Premiéru si také odbývá nový buben, nutno podotknout, že má nesrovnatelně lepší zvuk než ten, co jsme používali doteď.

Ve druhé třetině přichází prostor na naše první choreo. Přes celý sektor vytahujeme plachtu, na níž je vyobrazen svatý Václav. Ta je doplněna transparentem „Patron naší země“, který trochu zaniká kvůli reklamnímu banneru. Poprvé si také v průběhu druhého dějství vyměňujeme klasické přátelské pozdravy s domácím sektorem.

Na začátku třetí třetiny konečně po, bez nadsázky, sto minutách střílíme gól, což nám vlévá krev do žil a náš support se v první půlce poslední části opět zvedá. Nad hlavy zvedáme choreo, které poukazuje na to, že město Havířov je vlastně jenom komunistický výmysl. Konkrétně zvedáme malovanou plachtu parodující havířovský městský znak, kterou doplňuje transparent „Hlavní město socialistického realismu“.

Bohužel, než stihneme dát tuto prezentaci dolů, inkasujeme potřetí, přesto věříme, že naši hráči zápas alespoň zdramatizují, nicméně po chvíli chápeme, že inkasovaná třetí branka není malou komplikací na cestě za vyrovnáním ale neřešitelným problémem. Přece nemůžeme po našem hvězdami nabitému útoku chtít, aby dal víc než jeden gól na zápas nebo jednoduše prošel střední pásmo.
Havířovký sektor se ještě v průběhu třetí třetiny prezentuje transparentem pro Jakuba Šlahaře, který dva roky oblékal dres Havířova a nyní hájí barvy našeho týmu. Zápas se chýlí ke konci a my se jej snažíme důstojně dofandit. Po závěrečné siréně asi dvacítka Prostějováků schází k mantinelu, aby se hráčů zeptala, co to dnes mělo znamenat, ti však odjíždí a pod sektorem zůstává asi jenom šestice statečných, která to teda tak nějak odsere za celý tým.

Odebíráme se do autobusu, který se mezitím náš šofér rozhodl z neznámého důvodu proměnit na plynovou komoru, takže než se dostáváme ven z města je pobyt v našem dopravním prostředku celkem zážitek. Cesta zpět probíhá v duchu dopíjení bas piv, které nám pomáhají trochu přebít zklamaní z dosavadního průběhu sezóny. Někteří piva doplňují něčím ostřejším a někteří z těch některých to jaksi nezvládají a vytuhnutím na sedačkách nám ukazují, jak asi vypadá velryba vyvržená z moře. Co na to říct, když neumím chlastat, tak to nedělám, aspoň si ušetřím ostudu…

Sepsal: Kafka