Havířov – Prostějov 2:5, 17. ledna 2022

Pondělí 17. ledna, údajně nejdepresivnější den roku, nás zavádí do Havířova. Počasí i vizuální stránka naší destinace by tomuto označení i odpovídali, taková hrůza to ale nakonec nebyla.

Autobusem od stadionu ve 4 odpoledne vyjíždí jen 30 fanatiků. Bohužel se asi 10 lidí na poslední chvíli odhlašuje, takže jede víceméně stejný počet jako vždy do Havířova. Cesta se poměrně vleče, ale žádný extra brajgl se nekoná i přesto, že se už po cestě do Slezska vypije celá zásoba lahváčů.

Zastavujeme pouze jednou, i tak ale přijíždíme klasicky se zpožděním, takže první gól slavíme ještě v autobuse. Na zimáku jsou na nás připraveni asi jako Francouzi na okupaci. Nevidíme sice mávání bílých vlajek, ale slyšíme jednoho z příslušníků bezpečnostních složek do vysílačky říkat: Sem přijel autobus, co máme dělat?

Po zběžném prošacování se nakonec někdy ve 13. minutě scházíme v počtu 33 kusů za vlajkou Stoletá Tradice v sektoru hostů, v jehož horní části se ještě při našem příchodu nachází nějaké havířovské děti. My se pouštíme do supportu a dofandíme zbytek třetiny. O přestávce se opět přesvědčujeme o připravenosti domácího klubu na naši přítomnost tím, že pro nás není připraven žádný bufet nebo stánek s občerstvením.

Někteří to řeší objednávkami přes pivní madam, která sem tam zavítá do našeho sektoru, jiní se na vlastní pěst vydávají ke stánku na nepřátelském území. Nikdy bych nečekal, že tohle zažiju v Havířově a nemyslím, že z toho byl kdokoliv z nás nadšený, ale něco takového asi nikdy nebylo bezpečnější než právě v pondělí.

Se začátkem druhé třetiny opět spouštíme support. Těžko soudit, jak nám to vlastně jde. Na víceméně prázdném stadionu nás je určitě slyšet, ale není s kým srovnávat. Mně osobně přijde, že to není zlé, ale přeci jenom tomu něco málo chybí, možná trocha nahecovanosti, která by se s přítomností domácího kotle asi dostavila.

O druhé pauze už vesměs vzdáváme čekání na pivní madam a jsme po skupinkách v doprovodu sekuriťáka pouštěni ke stánku.

Ve třetí třetině vidíme zlepšení jak na ledě a ve skóre, tak i v sektoru. Poté co vstřelíme druhý a třetí gól týmu, co v této sezóně vyhrál doma 2 zápasy, je nám jasné, že dnes to už zle nedopadne a suppprtem se už opravdu bavíme.

Jak již bylo naznačeno, domácí kotel z důvodu bojkotu chybí. Sem tam se o nějaké to povzbuzování a odpovědi na naše pozdravy stará prostřední část tribuny naproti nás. Té vévodí chlapec v klubové čepici Třince, tedy největšího rivala Havířova. Tohle člověk prostě nevymyslí…

Nejvíce aktivní jsou ke konci zápasu, kdy se jejich tým ještě snaží o zdramatizování. Právě na těchto fanoušcích je asi nejlépe vidět, jak málo radosti jim jejich klub momentálně přináší, když někteří slaví snížení na 2:4 dvě minuty před koncem, jakoby vyhráli Mistrovství světa. Celkově stadion navštívilo 502 lidí, není to tak dávno, co návštěva na tento zápas byla v Havířově pětinásobná. Uvidíme, jak dlouho to potrvá, než se se Slezany v Chance lize znovu utkáme v té pravé atmosféře a zda vůbec…

Zápas končí naší výhrou 5:2, trenér Aleš Totter nám ukazuje palec nahoru, hráče AZetu vyprovodíme z ledu pokřikem o tom, jaká soutěž je od podzimu čeká, s našimi hráči si dáme klasickou děkovačku a pak už stadion opouštíme.

Cesta zpět se nese v relativně klidném duchu, někteří plánují, jak půjdou do Hané a usilovně se hlásí o chcací pauzy, jiní se zase chystají na noční směnu a další zasmraďují autobus elektronickéma cigaretama. ‚Zlatý moje Čestrfíldky‘, jak prohlásila jedna z legend našeho kotle.

Zpět k našemu zimáku se navracíme těsně před desátou a pár minut před našimi hráči. Jeden z nich se u nás zastavuje, aby nás informoval, že zápas s Frýdkem bude odložen stejně jako sobotní Benátky, kam se spousta fanatiků moc těšila. Údajně se zvažuje i varianta krátkého pozastavení soutěže, no uvidíme, jak to bude, nyní to ale vypadá, že naše hráče a fanoušky bude začátkem února čekat maraton 3 zápasů ve 4 dnech, takže nasbírat síly! Bude to potřeba.

Sepsal: Prostějovské Anglán