Havířov – Prostějov 0:2, 18. prosince 2015

Několikrát přeložený zápas nás čekal v pátek, kdy jsme se vydali na půdu jednoho z největších rivalů v lize. Kvůli změně termínu jsou trochu obavy o zaplněnost autobusu, ty jsou však nakonec zbytečné a bylo by možná potřeba do našeho dopravního prostředku ještě pár sedadel přidat.
Mírný šok zažívám už při prvním rozhlédnutí se po autobuse, všichni vytahují flašky s různými rumy, slivovicemi, víny, zelenými, vodkami… K tomu všemu ještě standartně několik bas piva k rozprodeji po cestě. Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy viděl takto bohatě vybavený výjezd.Cesta ubíhá rychle, žádné zbytečné zastávky, žádné zácpy, takže to vypadá, že i když jsme odjeli později, než se plánovalo, měli bychom s přehledem stihnout začátek zápasu a tak se i děje. Zhruba deset minut před úvodním buly začínají dobře nalazení a v mnoha případech alkoholem omámení Prostějováci proudit do sektoru hostí.
Zdobíme prostor, který nám byl vyhrazen dvěma flagami a se zvědavostí sleduji, jak se zaplní domácí kotel při jejich současné situaci. Tribuny jsou celkově prořídlejší, než na co jsme byli při návštěvách Havířova zvyklí a méně zaplněná je právě i jejich nejaktivnější domácí část, i tak se tam však nějakých sto hlav dohromady dá.Se začátkem zápasu se samozřejmě začíná fandit, i když my spustíme pár pokřiků již před úvodním buly. Nutno říct, že start je od nás trochu vlažnější a duel je na tribunách v úvodu zápasu vyrovnaný. V náš prospěch jej strhává až Šlahy, který vymetl šibenici branky svého bývalého chlebodárce a poslal nás do vedení jak na ledě, tak v podstatě i na tribunách. Náladu i úroveň supportu pak zvedá v přesilovce 5 na 3 Matouš Venkbrec, který stojí na konci povedené akce a dává nakonec poslední branku zápasu, přestože na ledě náš tým za AZetem lehce zaostával.
Prostřední částí pokračujeme v nastoleném trendu, na tribunách jsme lepší, na ledě ne, ale paradoxně a překvapivě se to nijak nepodepisuje na supportu, který je od nás hodně solidní. Vytahujeme také naše jediné choreo, na němž je dívka v našich barvách nahoře na houpačce nad havířovským chlapcem a doplňuje jej transparent hlásající „Jednou jsi dole, jednou nahoře“.
Zatímco ve třetí části se hráči prakticky nedostanou z pásma, my na tribunách svůj náskok zvyšujeme, až je třeba se domácích dotázat, proč jsou vlastně tak ticho. V kombinaci s pokřiky směrem k nejproduktivnějšímu hráči AZetu to domácí vyhecuje k jedinému chorálu od první třetiny, který k nám jde dobře slyšet o chcípnutí Prostějova. Na řadu přijdou od domácích také optické prezentace, jedna v polovině posledního dějství, kdy vytáhnou plachtu s namalovanou opicí a pod ní transparent oslavující pět let Havířovské zvěře. Kromě toho, že transparent byl asi o metr víc z našeho pohledu doleva, než by měl, se choreu nedá nic moc vytknout, ačkoliv koncept opice či gorilly mě za srdce moc nevzal, graficky byla plachta zpracována hezky. Domácí ke konci duelu vytahují mávačky a po závěrečné siréně se po celé tribuně zapalují prskavky, které dávají při zhasnutí haly a odpálení malého množství pyra v kotli celkem hezký efekt, ačkoliv by této akci samozřejmě slušely mnohem plnější tribuny, stejně jako celému zápasu.Na ledě máme kolikrát víc štěstí než rozumu a nedivil bych se, kdyby se v okolí Havířova zvedla hladina smogu kvůli pálení hokejek hráčů AZetu, šancí měli domácí v poslední třetině opravdu na pět kol dopředu. Luboš nicméně udrží čisté konto a my bereme tři body za výhru 2:0.Hráči přijedou na děkovačku, dáváme klasické „Táhneme na hokej“, pozdravíme Luboše Horčičku, který si připsal druhou nulu a následně přivoláme celý tým ještě jednou na led. S hráči si zařveme „pivorežnou“ a poté je vyzveme, aby si s námi zazpívali „Olé, jebat Havířov…“. Upřímně nevím, kolik hráčů opravdu zpívalo, tleskali ovšem takřka všichni. Po dlouhé době spokojeni odcházíme ze zápasu, v němž jsme se střetli s AZetem a zvítězili na obou frontách. Je jasné, že situace nyní byla jiná, než v předchozích duelech, a také jiná než kdyby se hrálo v sobotu, kdy nás mohlo jet víc, domácích by bylo taky víc, návštěva by se asi přehoupla alespoň přes dva tisíce místo 1795, kteří byli nahlášeni. Kdyby se Havířov nenacházel v současném a docela určitě pouze dočasném útlumu, taky bychom souboj na tribunách asi nestrhli tak jednoduše v náš prospěch. Kdyby skoro každý minimálně v zádní části autobusu nepřinesl nějakou flašku, taky by nám to třeba tolik nešlo… Na kdyby se ale nehraje, v pátek prostě bylo vše pro nás a my toho dokázali využít. Já osobně jsem za první letošní ligový zápas s Havířovem, po kterém jsem neodešel nasraný, ať už kvůli hokeji nebo kvůli výkonu kotle, rád, příště se to zase může obrátit.

Sepsal: Kafka