Frýdek-Místek – Prostějov 4:1, 30. září 2017

Po famózním výjezdu do Českých Budějovic nám los na další sobotu přiradil jeden z kratších výjezdů a to na půdu toho méně atraktivního slezského soupeře, Frýdku-Místku. Po menších problémech s dopravcem, kdy to chvíli vypadá, že nepojedeme nikam, poté, že část z nás vyjede alespoň auty, se nakonec daří domluvit autobus, kterým z Prostějova vyjíždí 45 fanoušků.

Cesta rychle utíká a dobrou půl hodinu před zápasem vystupujeme u frýdecké haly Polárky. V jejím okolí se to hemží mozkomory a pány nejtajnějšími. My však dlouho neotálíme a jdeme kupovat lístky, protože jejich distribuce je zde šíleně zdlouhavá.S úvodním buly jsou již všichni Prostějováci v sektoru. Celkem se nás za vlajkou „Stoletá tradice“ i s automobilovými schází 76. I když se mnoho z nás ještě nezbavilo teplot a rýmiček po výjezdu do Budějovic, od první minuty spouštíme kvalitní doping. Na ledě je to sice hra kočky s myší, jen díky skvělému Neužilovi neprohráváme třetinu 5:0. To je však drtivé většině sektoru jedno a každý se baví a užívá si support. V tomto náš tábor ušel pořádný kus cesty. Není umění za příznivého stavu, dejme tomu 5:1, párkrát něco zařvat a poté vypisovat na foru, jaký že jsem fanoušek. Cením si každého, kdo vyjede svůj klub ven podpořit a fandí z plných plic za jakéhokoliv stavu na ledě. Kór, když proti nám dnes na tribunách stojí poměrně kvalitní soupeř. Ano, kotel domácích se plní a od začátku je také slušně slyšet. Zpívá delší chorály, příkladně používá ruce a působí docela sympaticky. Trochu komická situace nastává, když řveme „Jsme Prostějov“ a domácí spouští chorál ve stejném rytmu. Když se z obou sektorů ozývá „..bíločervení..“, působí to trochu zvláštně. Za tohle mají domácí zase mínusové body. My samozřejmě také kopírujeme chorály zahraničních ekip, dělá to tak každý tábor. Ale nikdy jsme nepřevzali něco, čím by se v Česku proslavila jiná ekipa, nedej bože ekipa soupeře ze stejné ligy. O stejných slovech ve verších chorálů ani nemluvě…Jelikož mi není dvakrát dobře, strávím druhou třetinu společně s kamarádem mezi domácími. Mám po ani nevím jak dlouhé době čas sledovat hru a řeknu vám, že to byl jedním slovem hnus. Nemám ve zvyku kritizovat hokejisty. My jsme na zimáku od toho, abychom fandili. Ale co předváděli ve Frýdku, to nemělo s hokejem nic společného. Ani skvělý Kuba Neužil ve druhé třetině nezvládl odolávat náporu domácích a 4x inkasoval. Domácí kotel i s vedlejší tribunou jsou rázem v euforii a Prostějováci, i když se snaží, hrají v tuto chvíli druhé housle. Po konci třetiny letí z našeho sektoru na hostující střídačku jedno skoro vypité pivo. A vůbec se tomu nedivím. Spíš se divím, že těch piv není víc. Dnes to totiž na ledě zavání ostudou. Na druhou stranu, během hry se z našeho sektoru ani jednou neozval pískot nebo snad nějaké nadávky. Během hry se fandí a hráči mají naši podporu. Nejvíce mě zaráží, že obrovské chyby dělají naši nejzkušenější hráči. Ti, kteří tu berou jistě velmi slušné peníze. Doufám, že to byl prostě jen zápas blbec a hned ve středu přijde náprava. Třetí třetina se dohrává jen z povinnosti a na tribunách je to od obou táborů průměrné. To se mění nějakých 7 minut před koncem třetiny, kdy spouštíme nový chorál „Na Moravě leží město“ a v sektoru propuká nefalšovaný fanatismus. Většina skáče a různě se veselí, někteří fanatici do půl těla. Tak to má vypadat! Mezitím si rozdáváme vlajky a odpalujeme nějaké to menší pyro. Chorál jedeme i po závěrečném hvizdu. Hráči trochu nesměle přijíždí pod sektor, dnes to ale na žádnou děkovačku není. Po chvíli tedy odjíždí do šaten. Děkovačku si naopak se svým mužstvem užívá kotel domácí. Z něj se poté začnou ozývat nadávky vůči Prostějovu. Nechápu, na co si hrají. Odpovídáme jim stejnou mincí. Ptáme se, kolik že jich bude na Hané. Na to se však domácí moc nechytají. Uvidíme, třeba překvapí, vyjedou a cosi o „chcípnutí Prostějova“ nám sdělí na naší půdě. Na té jejich, přes zástup policistů a sekuriťáků, se jim to z druhé strany zimáku vyřvává. Chlapy dělají činy a ne slova…

Při odjezdu z Frýdku-Místku se dovídáme, že dva naši kamarádi z Prostějova čekají na vlakovém nádraží v Kopřivnici. To je po cestě, takže se pro ně vydáme. Za naším autobusem cestují dva antony policistů. Po chvíli dojedeme na zmíněné nádraží a jdeme na nástupiště vyzvednout naše kamarády. Když v tom spatříme fanoušky ostravské Poruby. V létě probíhalo mnoho fám o tom, jak se prvoligová licence bude stěhovat právě do Poruby. Chceme to probrat s fandy porubského hokeje, ale ti o žádné jednání nemají zájem a dávají se na útěk. Na nás po chvilce nabíhají muži zákona. Jedna z našich fanynek u autobusu údajně napadne policistu, tudíž je sebrána. Samozřejmě bez ní odmítáme odjet. Takže se na kopřivnickém nádraží zdržíme trochu déle. Cestou zpět se autobus baví karaoke verzemi populárních Lunetiků a dalších vybraných chlapeckých či dívčích kapel. Věčná škoda konce soutěžního pořadu DOREMI. Někteří z našich zpěváků by s přehledem mohli pomýšlet na příčky nejvyšší.

sepsal: vp