Frýdek Místek – Prostějov 29.2.2020

Přesně před dvěma měsíci odehrávají naši plejeři předposlední venkovní zápas na ledě Fridexu a jelikož se ve středu nikdo nechystal do naší oblíbené destinace italských Benátek, a to převážně z důvodu nedostatku ochranných pomůcek a tím pádem obav rozšiřujícího se koronaviru, rozhodujeme se výjezdovou sezonu zakončit v nedalekém Frýdku.

Na výjezd vypravujeme autobus, a jelikož se jedná o poslední výjezd božské sezony, tak jej naplňujeme během několika dní. Tuhle paradní show si přeci nenechá žádný správný fanatik utéct. Sraz je naplánován něco po dvanácté hodině odpolední a kolem jedné odjíždí autobus směr Slezsko. Po cestě zastavuje autobusák na zastávce nedaleko nákupního centra, kde kupujeme několik bas a poslední výjezd vstříc novým zážitkům může začít. Z Hané výjíždíme plánovaně tak brzy, jelikož naše mlsné osazenstvo nepodlehne „jednomu“ točenému. Naplánována je zastávka někde kolem Nového Jičína. Při této prosbě k řidiči dostáváme informaci, že nás v Jičíně budou čekat strážci zákona a tak úhybným manévrem sjíždíme již ve Starém Jičíně a cestou hledáme nějakou knajpu. To se nám celkem náhodně daří a tak obsazujeme jednu z hospod. Hospoda poloprázdná, ale hned na dveřích nás zaujme jeden mládežník cca 25let, je tedy možné, že k nám dorazí na točený i delegace ze Slezska. Nenecháváme nic náhodě, během našeho pobytu v knajpě prohazujeme nějaké to slůvko s mládežníkem, pokukujeme po něm, a nějaký ten pohled proletí i zpoza ramen do mobilního telefonu, kde o nás dává vědět bůhví komu. Nicméně v hospodě se bavíme po svém po celou dobu pobytu, s odchodem čekáme na případné překvapení. To se ovšem nekoná a venku nás čeká pouze Policie, která dojela bohužel druhá, proto na ní místo v hospodě nezbylo. Posbíráme ještě již uschlé zbytky chorea, které se domalovaly na zahrádce hospody a vyrážíme na společnou fotku k autobusu.

Při příjezdu do FM se k nám nabalují antony policejních aut a při příjezdu k zimáku to vypadá na příjezd nejslavnějšího alkoholika České republiky, Miloše Zemana. Všude spousta policejní bezpečnosti, kteří jsou připravení hlavu státu chránit před možnými i nemožnými atentáty. Ty se bohužel nekonají, ale i tak se před Polárkou vyloďuje skupinka alkoholiků, jen z opačné strany státu. Ti nenávidění bezmozci co žerou děti a zabijí ženy -fanoušci. Hned při vystoupení z autobusu na nás pořvává jeden místní dezolát, což nenechává klidného jednoho Prostějováka, který si to s ním jde vyříkat. Ihned je zastaven strážci zákona, kteří ho sbírají někam do antonu. Nedošlo k žádnému kontaktu druhé osoby, pouze výměna názorů, kterou začal Frýdecko-Místecký zrzek. I to však někdy může stačit a hned končíte v rukách policie. Po výměně názorů s policií a zjištění, že jsou na tom mentálně podobně jako Irčan v dresu domácího týmu to vzdáváme a jdeme si zakoupit vstupenky. Přítomná ochranka je jiný šálek kávy a nedělají problémy tam, kde nejsou. Klasické ochytání, ukázání věcí a procházíme. Větší problém bylo choreo, které nebylo možné vpustit z důvodu možného urážení svazu apod. Nicméně po rozumné debatě ukazujeme fotku chorea a jediné, co není vpuštěné, jsou bambusy, kterými jsme potřebovali vyztužit nápis a oblohu na připravené plachtě. V tom se k nám přidává zadržený a tak jsme kompletní a můžeme si jít užít špíl.

Během zápasu opět fandíme našemu klubu a městu, nikoli hráčům na ledě. Jak si pozorní lidé všimli, pojďme hoši apod jsme z repertoáru vynechali již před několika týdny. Snaha podporovat náš klub a město je velká, ale ještě větší je zlost na letošní hráče a to i díky dnešní otřesné hře porovnávající se hobbíkům z Konice. A díky dispozici zimáku tak máme hned před sebou téměř na dosah ty, kteří jsou za tuhle žumpu zodpovědní, na střídačku přiletí nějaké to hanbivé slovo.

V druhé třetině vytahujeme nápis „božská sezona“ a k ní jde nad hlavu zhruba padesáti prostějováků kresba boha a z oblohy vykukují mráčky s těmi největšími hvězdami letošní sezony.

Třetí třetinu se snažíme bavit všemožnými demencemi, přidáváme také staré chorálové pecky.

Po konci zápasu balíme svých pět švestek, naložíme se do autobusu a jedeme směr Haná. Možná poprvé rekordně cestou zpátky nezastavujeme, a to z důvodu, že prostě nikdo nechtěl žádný luleč. Jak zvláštní.

Při příjezdu na Hanou se každý vydává svým směrem. Tenhle poslední výjezd stál rozhodně za to a už můžeme jen čekat na další sezonu, která nám přinese dalších nespočet zážitků.

Sepsal: ValerijKniazev