Přerov – Prostějov 5:0, 10. prosince 2016

Výjezd na půdu rivala z nejnenáviděnějších nás nezastihl v optimální formě. Lidé jsou z událostí a výsledků v posledních týdnech nasraní a já se tak obávám toho, kolik se nás v Přerově sejde. Mé obavy jsou trochu zažehnány již na nádraží v Prostějově, kde se schází velmi slušný počet Prostějováků, kteří se dnes rozhodli vycestovat do Přerova po kolejích. Nálada je po cestě opravdu výborná a nemůže nám ji zkazit ani nesmyslné množství policistů, kteří očividně čekají na sebemenší záminku. V Olomouci jako obvykle přesedáme a po „vládcích Hané“, kteří zápas co zápas skandují cosi o zkurveném Prostějovu, opět ani vidu, ani slechu. Jak by to vypadalo, kdyby Mora na výjezdu přesedala na nádraží v Prostějově, si bohužel můžeme jen směle domýšlet.Za pár minut jsme v Přerově. Na nádraží nás čekají další desítky policistů a členů (anti)konfliktního týmu. Po výstupu z tunelu, kde si parádně zaskáčeme a zařveme, vznikají první konflikty s acaby, které končí sebráním dvou fanoušků. Jeden z nich přichází k zimáku až při pozápasové strkanici.Pochod Přerovem probíhá tradičně za zpěvu prostějovských, či spíše antipřerovských, chorálů. První provokatéry potkáváme až u přerovského zimního stadionu, ke kterému přicházíme s luxusní časovou rezervou. Ovšem u vjezdu do hostujícího sektoru nás čeká nemilé překvapení. Domácí se rozhodli do brány postavit stan, ve kterém prodávají vstupenky. K tomu všemu je zde nastoupena nechvalně známá přerovská sekuritka, která si buzerování lidí vyloženě užívá. Venku je tma a protože ve stanu domácí nemají žádné světlo, trvá prodej lístků neskutečně dlouho. Na lidech je už vidět velká frustrace, zatím však dokáží udržet nervy na uzdě.Hráči nastupují na led a do sektoru se pomalu trousí poslední Prostějováci. Celkově se nás za vlajkou „stoletá tradice“ schází 257, což není počet nikterak ohromující, ale ani ostudný. Drtivá většina s šálou na krku. Otevřená je jen jedna klec, tudíž mnoho hostů postává i na přilehlém balkonu. Pro náš support je to velká škoda. Sektor hostů v Přerově je podobně jako v Budějovicích velká zhovadilost. Kdybychom mohli stát všichni pospolu, náš doping by byl ještě daleko lepší. V první třetině to i tak snese velmi přísná měřítka a dle lidí sedících na podélné tribuně taháme v této části za delší konec provazu. Domácí se začínají probouzet až po dvou vstřelených gólech.Když už jsem nakousl domácí, řekněme si pár vět i k nim. Začátek zápasu mi z jejich strany příjde takový ospalý, s rostoucím skóre roste i jejich výkon na tribunách. Poměrně dlouho drží své chorály, hlavně od nás okopírovaný „ať žije meopta“. Hlasitost jejich supportu nemohu z hostujícího sektoru objektivně posoudit. Když se k domácímu kotli, převážně ve třetí třetině, přidává tleskáním zbytek stadionu, dohrává se utkání už v solidním randálu. Několikrát si také s tribunami střihnou nejtrapnější odpovídačku v lize „meo-meo“. Připravili si i jednu optickou prezentaci. Na podélné tribuně za střídačkami roztáhli velmi pěknou plachtu „meofans“. Náš doping po inkasovaných gólech trošičku upadá, ale není to nic hrozného. Lidé v kleci fandí i přes tu bídu na ledě až do konce velmi poctivě. My se za svůj výkon, na rozdíl od hráčů, rozhodně nemusíme stydět. Ve třetí třetině vypuká v hostujicím sektoru nefalšovaná párty. To když DJ Šuker spustí z audio přehrávače svůj set v podobě šesti momentálně největších hitů prostějovských tribun. Kompletní playlist je „01-JSME PROSTEJOV“, „02-STO LET TRADICE“, „03-TADY JE PROSTEJOV „, „04-ESKA, ESKA, ESKA „, „05-CIGANI Z PREROVA „, „06-OLE ZKURVENE PREROV „. Možná škoda, že se k této prezentaci nepřistoupilo již v úvodní třetině, kdy by se do ní zapojil opravdu každý. Po zápase ale zkoukneme videa z vedlejší tribuny a jsme až překvapeni, jak dobře jsme při ní slyšet. Nad hlavy vytáhneme také všech osm druhů fanouškovských šál, které dávají velmi pěkný efekt.S blížícím se koncem zápasu se domlouváme, co po něm. Dnes to totiž na žádnou děkovačku není. Tak odevzdané derby jsem snad ještě nikdy neviděl. Vy hračičky, prohrát se může, ale kdyby tam byly nějaké šance, dohrávání soubojů, kdyby někdo shodil rukavice a bylo na vás vidět, že vás to fakt sere. Tak neřeknu půl slova. První třetinu ještě jakž takž. Ale ve druhé a třetí třetině to byl paskvil, pomalu jsme nevystřelili na bránu.Hráči si podají ruce a pomalu přijíždí pod náš sektor. My se k nim otáčíme zády a skáčeme do jednoho chorálu. Půlka týmu se tedy sbalí a jede do šatny. Někteří však i přes to zůstávají a alespoň na pár z nich jde vidět zklamání. Posledním na ledě zůstává Martin Novák, kterého si voláme k sektoru. Martin opravdu přichází a bohužel pro něj si vyslechne mnoho nadávek za všechny jeho spoluhráče. Přesto nám za dnešek nakonec poděkuje a mizí v tunelu.To už na ledě probíhá děkovačka domácích, v hlavní roli milovník děkovaček a rozený showman Luboš Holčička. A nás vyhání sekuritka, nastoupená v sektoru už minutu před koncem zápasu, ze stadionu. Nějak nechápu, proč byla tak aktivní a hnala nás pomalu ještě před koncem zápasu ven. Vlastně chápu. Tito pánové ve vestách od našeho příjezdu čekají na sebemenší záminku, aby si mohli bouchnout. Jak jinak si vysvětlit ty pískové rukavice a chrániče na zuby u většiny z nich?Před výjezdem dáváme na internet a mezi sebou hlášení o zákazu ničení čehokoliv a odpalování jakýchkoliv petard, dělobuchů apod. V týdnu je nám sděleno, že při první možné příležitosti bude sektor vyklizen. Tohle se daří do puntíku splnit. Během celého utkání není odpáleno vůbec nic.Zhrzená sekuritka, čekající celé utkání na naši chybu, si však chce bouchnout za každou cenu. Při vyhánění fanoušků ven z klece tak dochází nejprve k menší rozepři, která vyvrcholí v solidní melu. Do té se postupně zapojuje víc a víc aktivních Prostějováků. Jakmile sekuritce začíná téct do bot, vytasí se pro nás v poslední době velice známou zbraní v podobě pepřáku. Ten je bez rozmyslu stříkán všude a do všech. Dlouhé minuty poté probíhá ošetřování Prostějováků mezi sebou, pro jednoho fanouška bohužel musí přijet i sanitka.Cesta zpět se nese opět v pohodovém duchu, sice jsme dostali bůra, ale celkově jsme si výjezd užili se vším všudy. Po příjezdu do Olomouce se několik minut bavíme v nádražní hale zpíváním chorálů. Když každý zvedne ruce a pošle pozdrav Moře, mám husí kůži po celém těle. Lidem vidím na očích obrovskou nenávist. V lednu to bude už neskutečných 9 let od posledního derby s tímto protivníkem. Avšak jednou příjde den, kdy se utkáme. A bude to velké!

Sepsal: vp