Havířov – Prostějov 5:2, středa 13.2.2019

Ohledně výjezdu do Havířova kontaktuji potenciální výjezdníky již  nějakých 14 dní předem. Od hodně lidí přichází pozitivní reakce a tak věřím, že se na půdě Slezanů ukážeme v dobrém světle. V posledních hodinách před výjezdem klasicky přichází několik omluvenek, takže se nás z Prostějova nakonec vydává 35. Čas nás tlačí, přeci jen se v týdnu vždy snažíme počkat na pracující co nejdéle to jde. Absolvujeme tedy rychlou zastávku v Olomouci, kde nabíráme sedmičku Hanáků pracujících a žijících v tomto městě, a mažeme do Havířova.

V buse se i přes středeční termín lehce popíjí, nakoupená pivka padnou již po cestě tam, sem tam zahlédnu i nějakou kořalku, ale není to nic hrozného. Nikdo nezvrací, nemele nesmysly, zkrátka tzv. na pohodu. Jsem rád, že se lidi naučili do destinací, kde to vždy „smrdí“ nějakou šlamastikou, nevylít se pod obraz.

Před Ostravou dáme rychlý „luleč“, na benzínce nakoupíme plyšáky a s jistotou toho, že „úvodní zvěř“ nestihneme, odjíždíme.

Do „velkoměsta“ přijíždíme již za stavu 1:0 pro domácí. Říkám si, že alespoň 10 minut první třetiny bychom měli stihnout. Z nesmyslného důvodu však náš řidič nejede cestou jako vždy, prý ho PČR navádí jinudy a my tak ztratili dobrých 10 minut otáčením se kdesi ve skladu supermarketu..

Do sektoru, po důkladné prohlídce místní sekurity, přicházím jako poslední. Přesně půl minuty před koncem třetiny. Na rychlo se zformujeme a dáme o sobě vědět. Někteří havíři, píšící smsky v průběhu třetiny o tom, kde že jsme a jaká to bude jejich jasná výhra na tribunách, jsou možná zaskočeni. I když, vždycky mne pobaví, když se na podobnou věc tážou lidé z táboru, který do Prostějova xkrát skoro nevyjel. Ještě víc mne baví zmínka o pozdním příjezdu a „nejztrátovějším buse v republice“ v havířovském reportu. 42 lidí v buse je naprosto v normě a ve středu jsme určitě ztrátoví nebyli. My raději několik minut počkáme až lidé dojdou z práce, než nevyjet vůbec, na což jsme byli zvyklí v posledních letech od zvěře. Zmínka o tom, že raději vyjedeme poloprázdným busem než jinak, od člověka, který z Prostějova sám minimálně dvakrát ujížděl „pod plným“, už jenom pobaví.

Lidé v sektoru jsou příkladně nahecovaní a tak se fandí i o přestávce. Přijeli jsme sice za stavu 3:0 pro domácí, ale do Havířova už dávno nejezdíme kvůli tomu, jak to bude vypadat na ledě, ale kvůli našemu souboji na tribunách. I když by naše počty mohly a hlavně měli být vyšší, důležitá je kvalita. A tu v supportu na havířovské půdě rok co rok prokazujeme. Dovolím si tvrdit, že i v počtu 40ti hlav, tedy v počtu, při kterém by některé jiné ekipy ani nefandily, předvádíme kvalitní představení. Obzvláště ve druhé třetině jsem s naším výkonem maximálně spokojený. V její desáté minutě se naproti nám, v sektoru domácích, začínají hejbat škatulata. Domácí kotel je po pár vteřinách komplet vyklizený, roztaženy jsou jen transparenty zaměřené na sekurity, hlídající na zápasech Azetu. Osobně nemám rád přílišné lezení si do prdelí čtvrthodinovým skandováním o českém hokeji pro fanoušky apod. Avšak dát najevo souhlas a podporu je slušnost. A tak přerušujeme náš chorál a jednou, zato o to silněji, o tom českém hokeji pro fanoušky zařveme. Domácí publikum nás odměňuje potleskem, což mne po pravdě docela mile překvapilo.

Tentokrát jsme si nepřivezli žádné choreo, v této činnosti jsme letos celkem na štíru. Alespoň je celý sektor sjednocený do černé barvy. Hned to vypadá o poznání lépe, než když na protější tribunu svítí blankytně modrá bunda se světle zelenými prvky.

Po konci druhé třetiny se jde část Hanáků občerstvit, část však zůstává v sektoru a celou přestávku se baví skandováním různých více či méně dementních popěvků.

Domácí kotel se ve třetí třetině vrací na svá místa a my tak opět můžeme soupeřit na tribunách. Z mé pozice si nedokáži troufnout, kdo tahá v hlasové podpoře svého celku za delší část provazu. Kotel domácích je opět tvořen vesměs jen mládežníky školou povinných. Ale musím říct, že na mne působí sympatičtějším dojmem, než předešlé vzájemné zápasy. Vyvarovávají se častého „jebání a chcípnutí Prostějova“, což z jejich úst působí spíše komicky a věnují se více podpoře svého týmu. Zaregistroval jsem i nějaký nový chorál o „jazdě z kurwami“, což opět z úst holek navštěvujících základní školu působí komicky, ale jinak co do hlasitosti a melodičnosti svůj doping posunuli o kus dál.

Hokejkám se manko z první třetiny dohnat nedaří a zápas prohrávají 5:2. Domlouváme se, že do hráčů nebudeme příliš jebat, to se pak vždycky obrátí proti nám a většina pořád věří v play off. Když si však hráči podají ruce se svými soupeři, směrem k nám jen lehce mávnou a mizí v útrobách stadionu. To se nám příliš nepozdává a ironicky spouštíme, jestli do toho play off vlastně chceme?!

Ještě se snažíme narušit svým skandováním domácí děkovačku, po které balíme svá fidlátka a míříme na rodnou Hanou.

sepsal: vp