Přerov – Prostějov 4:1, 29. listopadu 2017

Před výjezdem do chlouby Hané řešíme nějakou dobu počet vypravovaných autobusů. Nejdříve rezervujeme dva, když ale vidíme zaplněnost toho prvního, tak raději ten druhý odhlašujeme. Jak ale plynou poslední dny před zápasem, lidé se začínají hlásit ve velkém, a tak nakonec cestují směr Přerov autobusy dva. Jak už to bývá u těchto výjezdů zvykem, několik lidí na sraz nedochází, avšak nahrazuje je zhruba stejný počet nenahlášených. Všechny bereme, ale příště se už prosím hlaste včas do uzávěrky dle informací v sekci Výjezdy!

Více než stovka Prostějovanů tedy vyráží na třetí letošní derby v očekávání, že už na ledě konečně zlomíme přerovský komplex z posledních dvou sezón. Cesta s jednou krátkou zastávkou uběhla rychle, což už však nejde tvrdit o prohlídkách před stadionem, které jsou zbytečně zdlouhavé. Bez předchozího varování či oznámení nám jsou zakázány vlajky na tyčích, jež musíme nechat venku. Autobusy už odjely na parkoviště, autaři parkují příliš daleko, a tak stojíme před Sophiinou volbou, jestli nechat vlajky v blízkosti sekurity nebo PČR. Nakonec vybíráme jako menší zlo druhou variantu a jdeme v těžké nervozitě na stadion.Na něm se celkem schází 2704 diváků, z nichž 144 fandilo v sektoru hostů našemu Prostějovu. Stále nemohu pochopit, jak může někdo cestovat na výjezd a pak stát/sedět mezi domácími. Začíná zápas a už první momenty daly vytušit, že budeme dnes na ledě opět tahat za kratší konec. Přerovští jdou v průběhu úvodní periody do dvoubrankového vedení, ale na tribunách to není příliš znát. Domácí Meofans předvádějí v ochozech stejně nekvalitní výkon jako naši plejeři na ledě. Dnes je to má 19. návštěva přerovského zimáku a musím říct, že tohle je nejslabší ligové představení žlutomodrých jaké pamatuji.

Druhá třetina pokračuje v podobném duchu, na ledě jsme stále jasně horší a na tribunách to není žádný fanatismus z ani jedné strany. V našem sektoru je vidět naštvání na hráče, ale stále i velká chuť do fandění, která mě mile překvapuje. Mě osobně to dnes vůbec nebaví, do Přerova jezdím spíše z „povinnosti“, než z nějakého toho očekávání zábavy či radosti. Kdo byl před pár dny na Kladně, tak mi dá jistě za pravdu, že tyhle výjezdy se absolutně nedají srovnávat. Zpět na stadion, v páté minutě taháme z rukávu naši dnešní prezentaci, která je složena z nápisu „Sportovní klub Prostějov“ a plachty 1913 doplněnou o naši fanouškovskou pečeť. Dali jsme tak zvěčnit potisk triček, které šly na tribunách do prodeje před 3 lety. Choreo jednoduché, ale dle mého názoru velmi povedené. Asi nikoho nepřekvapí, že Přerov si stejně jako na většinu derby zápasů žádnou optickou prezentaci nepřipravil.Pod kotlem nám visí vlajka Stoletá tradice, kterou na balkoně doplňuje zástava Prostějov 1913. Náš sektor se opticky trochu rozděluje, kdy polovina se fanděním baví bez ohledu na hokej, zatímco ta druhá již do fandění moc nedává a zpívá spíše polohlasně nebo někteří dokonce vůbec. Musím být kritický, dnes nepředvádíme ani z 10% to, na co má potenciál. Dle jednoho pozorovatele na sedačkách to však i přesto po velkou část utkání stačí na domácí Meosiktas, jehož výkon je dnes velmi slabý. Opravdu slyšet jsou Přerované až v samém závěru zápasu a při děkovačce, u níž se z tribun line solidní hukot. Celkově tohle derby ale ztrácí každým mačem na fanouškovské kvalitě.Zápas končí výsledkem 4:1 a my tak prohráváme už 8. derby z posledních 9. Skvostná bilance. Nálada se mi ale hned lepší, když se dovídám, že jsme dnes vystřelili celkem 12x na bránu soupeře, čímž jsme určitě atakovali historické antirekordy českého hokeje. Jdeme ven, kde jsou naštěstí mávačky na svých místech, a tak se můžeme naskládat do autobusů a vyrazit zpět do našeho města.

Sepsal: Pirlo