EURO U21: Česko – Německo 0:2, 18. června 2017

Je červen a pro mnoho z nás je tu fanouškovská akce roku, fotbalové EURO do 21 let, které se koná v sousedním Polsku. Na zápasy české reprezentace se chystají stovky aktivních fans z celé země. Do základní skupiny byly k našemu výběru ještě nalosovány reprezentace Německa, Itálie a Dánska. Na víkendová utkání proti Německu a Dánsku chystáme autobus a zájem je mezi prostějovskou fanouškovskou obcí opravdu značný.

V den odjezdu na první zápas proti západním sousedům se nás schází u zimáku přesně 42 a můžeme tak směle vyrazit do 190 km vzdáleného města Tychy. Ovšem už u Olšan začínáme mít první problémy s autobusem, načež požadujeme po řidiči náhradní autobus. Času máme totiž (relativně) dost. Jsme odmítnutí s tím, že se autobus rozjede. Mno, co si budeme nalhávat, nerozjel. Ba naopak neustále zpomaloval. Po cestě dáváme přestávku v Ostravě, kde vyzvedáváme objednaná trička Vlajkonošů. Následně pokračujeme dále na sever, s vědomím, že plánované posezení u piva se dnes konat nebude. Do Tych dojíždíme po 4 hodinách, asi 15 minut před plánovaným pochodem všech Vlajkonošů. Po vystoupení o sobě ihned dáváme vědět odpálením několika hirošim a rací. Po chvíli jsme již na Placu Baczynskiego, kde je již k našemu milému překvapení několik set fanatiků z celého Česka. Musím říct, že takovou radost už jsem z fanouškovského života neměl opravdu hodně dlouho. O kvalitní podpoře národního týmu a repre smíru táborů z celé republiky sním už roky, díky projektu Vlajkonoši se však stal realitou. Díky za to! Pod taktovkou spíkrů se celý dav šikuje za nápis “Hrdě za svou zem”, u níž se odpalují tři velké dýmovnice v národních barvách. Celé to dává dohromady moc pěkný efekt, no posuďte sami… Po chvíli se pochod vydává za skvělého supportu směr stadion. Zpívají se chorály Vlajkonošů, u lidí je však znát, že je ještě nemají moc zažité a spíše se je po cestě učí. U stadionu můžeme být zhruba za 15-20 minut, na cílové rovince se pak z pochodu stává trochu anarchie, kdy si každý fandí co chce. Své si vyslechnou hlavně Míra Pelta, jeho žena, Damková, Berbr a samozřejmě nemůže chybět ani pokřik UEFA MAFIA (že, Řezbo?). Přicházíme ke vstupu, u sebe máme transparent z úvodu pochodu, který chceme pronést i na samotné utkání. S tím ovšem zásadně nesouhlasí sekurity, která má ve svém čele zmrda všech zmrdů, asi 60 letého důchodce, který se na pár hodin vzdal sledování televize a luštění křížovek, a rozhodl se srát fanoušky. Každopádně mu to není nic platné, jeho soukmenovci zinkasují pár ran a choreo tak násilím dostáváme přes úvodní prohlídku. Na pomoc jsou zavolání těžkooděnci, kteří vrací úder a také něco málo rozdají. Jednoho z nás vyvedou ven ze stadionu, ale menší fintou je za chvíli již zpět mezi námi. Mezitím už je nápis bezpečně v sektoru, stejně jako vlajky, buben a megafony. Vyprodaný stadion se hezky plní, stejně jako sektor nejaktivnějších fans z Česka. Rozjíždí se první doping a všem je jasné, že to bude dneska fakt síla. V kotli se schází okolo 400 fanatiků, což je více než dvojnásobek nejlepšího vystoupení Vlajkonošů v historii. Většina fanoušků je oděna do bílé barvy, která byla vybrána pro všechna tři utkání, ale i přesto jsou k vidění trika jiných barev. Je to dáno také tím, že triček Vlajkonošů bylo pro tento zápas pouze 130 a všechna byla během pár minut kompletně vyprodána, a tak hodně zájemců odešlo s nepořízenou. Zpět k supportu, ten snese opravdu přísná měřítka, je vidět, že přijeli lidé, kteří se chtějí fanděním bavit a to, co se děje na hřišti je pro ně vedlejší. Co se týče Němců, ti jsou rozmístění po celém stadionu, ale jejich celkový počet je opravdu žalostný. Těžko odhadovat, kolik jich může být, stovka nebo dvě? Občas se nějaká skupinka ozve, ale je to až neočekávaná bída. Fanoušci z Česka mají drtivou převahu, z celkových 14 000 diváků jich tu může být klidně polovina či dvě třetiny. Zbytek tvoří domácí Poláci, kteří pochopitelně také přejí svým jižním sousedům. Je čas na hlavní prezentaci dnešního dne, vzpomínku na národní hrdiny, kteří zprovodili ze světa Reinharda Heydricha. Nápis je ještě doplněn o imitace šál v národních barvách. Opět povedené dílo. Na tribunách se navzdory nepříznivému výsledku nadále bavíme, do fandění se občas zapojuje i zbytek, mimochodem opravdu moc pěkného, stadionu.

Vadou na kráse je ale nepochopení některých fans, že na reprezentační zápasy nemají brát klubové symboly. Takových je však naštěstí pouze malé procento. Doufejme, že na dalších zápasech to bude už jen lepší. Je konec zápasu, stadion se vylidňuje poměrně rychle, ne však český sektor, který děkuje Lvíčatům za bitvu a dodává jim elán do dalších bojů. Co se týče radikálnějších aktivit, tak o vlajku dnes přichází hned několik německých skupin. Hansa Rostock na úkor české koalice, dalších několik vlajek získávají chuligáni GKS Tychy. Ti také berou 3 české vlajky se znaky ostravského Baníku. Na jednu stranu ztráta, na druhou však ponaučení pro všechny, že si mají své vlajky hlídat a také na ně zbytečně necpát klubová loga. Co se týče české koalice, tak ta ještě prohání onu skupinu domácích chuligánů. Uvidíme, co nás bude čekat na dalších zápasech…

Ještě předtím nás ale čeká cesta domů, vyjíždíme ve 20:45 a v Prostějově jsme 2:45. Cesta tedy trvá krásných 6 hodin, především když ráno vstáváte do práce nebo do školy. Každopádně prvotní nasrání postupně střídá prvotřídní zábava a pro mnoho z nás se zapíše do paměti zlatým písmem. Autobusákovi není asi úplně příjemně, je častován výkřiky jako “Hoď to už z útesu kurva”, “Sjeď do Bečvy a ukonči to”, “Ubodáme tě”, “Kdybys měl soudnost, tak už dávno zdechls”. No, jak říkám, zábava to nebyla vůbec špatná.

Věřím, že i přes tyto komplikace si výjezd všichni užili a budou na něj ještě dlouho vzpomínat. Jako na výjezd, kdy stáli po boku jeden druhému, hrdě za svou zem!

Sepsal: Pirlo

Videa z pochodu