České Budějovice – Prostějov 7:2, 10. září 2015

Počet diváků: 5227, počet hostů: 22

 
Když se před půlkou června odtajňuje rozlosování první ligy, srdce mnoha z nás zaplesala radostí, protože už ve druhém kole naplánovaném na sobotu 12. září nás měl venku čekat fanouškovsky velmi atraktivní soupeř, českobudějovický Motor. Kombinace toho, že lidé budou natěšeni na začátek nové sezóny s posíleným týmem a víkendového termínu, slibovala, že bychom mohli zopakovat a snad i vylepšit počet 82 Prostějováků v Budvar aréně, který jsme zaznamenali loni v zimě. Každopádně na konci července přichází zpráva, že zápas byl přeložen z ideální soboty na pro výjezd hodně nepříznivý čtvrtek, přesto ale plánujeme do Budějovic vyjet a dlouho předem hlásíme, že autobus na jih Čech chceme vypravit. Poprvé zkoušíme dát slevu na cestu těm, co se nahlásí do určitého termínu, v našem případě posledního dne prázdnin, ani tak se však lidé moc nehlásí a nakonec se rozhodujeme, že se do Budějovic sice vydáme, nikoliv však autobusem ale dvěma dodávkami, k nimž se přidalo jedno auto.

 
Každopádně příchodem na sraz skončila drtivá většina optimismu a natěšení k výjezdu, kvůli zdržení se sepisováním smlouvy k půjčení dodávky se nakonec odjezd z Prostějova posouvá o tři čtvrtě hodiny. Prostě nám asi není souzeno do tohoto města přijet na zápas v čas, při prvním loňském střetnutí formujeme kotel až na druhou třetinu, při tom druhém pak do Budvar arény přicházíme v polovině zápasu. Jak bylo řečeno cestou – do Budějovic jedině pozdě! Nadšení nepřidává ani ucpaná dálnice u Brna a dodávkou se nesou otrávené řeči, že se štěstím stihneme třetí třetinu, kolona se však naštěstí pohybuje celkem rychle a jakmile se z ní dostaneme, ženeme si to zběsilou rychlostí směrem České Budějovice.

 
Radost z toho, že už jsme konečně na místě, mírní fakt, že nikdo z nás pořádně nezná cestu na stadion takovým způsobem, aby se dala absolvovat autem, třešničkou na dortu je pak to, že půlka silnic v Budějovicích je uzavřená, každopádně nakonec se nám po pár minutách bloudění povede zaparkovat u stadionu.
Narozdíl od eskapád při zimním výjezdu, dnes není žádný problém se zakoupením lístků, a tak se zhruba tři minuty před koncem první třetiny zjevují Hanáci v Budvar aréně, právě v momentě, kdy náš nový kapitán Pavel Mojžíš střílí první branku Prostějova v letošní sezóně a u některých členů naší výpravy to vyvolá nespoutanou radost nehledě na to, že stojí uprostřed tribuny domácích, přes kterou se musí projít cestou do sektoru hostů.

Koncem první třetiny se tedy bleskově formujeme v sektoru v konečném počtu dvaadvaceti Prostějováků, věšíme flagu a rozjíždíme support dirigovaný spíkrem, který je díky vstřelené brance a radosti, že stihneme větší část zápas, než jsme sami čekali, docela euforický. Od druhé třetiny tak svádíme bitvu s větrnými mlýny, protože samozřejmě stojíme v naprosto idiotsky umístěném sektoru hned vedle asi tři sta, čtyři stahlavého domácího kotle. I přes fakt, že na ledě padají do naší sítě další tři góly se snažíme fanděním bavit, skáčeme za ramena i zády k ledu a svlékáme se do půl těla. Ve druhé třetině, si myslím, že jsme na naše možnosti předvedli dobrý výkon, ale samozřejmě si neděláme iluze o tom, jak moc nás asi bylo slyšet, když se vedle nás nachází fandící tribuna Motoráků. Od optické prezentace pro dnešní zápas kvůli našemu počtu upouštíme.

Při letmém prohlédnutí stadionu, si všímám, že bohužel už i v Českých Budějovicích nějakého chytráka napadlo dát sedícím divákům taková ta pitomá tleskátka, která jsou k vidění u extraligových klubů, zvuk to vydává otřesný, úroveň fandění to rozhodně nezvedá a je to prostě na hovno, zaplať panbůh, že my tady nic takového nemáme a snad ani nikdy mít nebudeme. Celkově je hokej v Budějovicích hodně komerční záležitost, kiss cam na kostce, komerční přestávky, losování cen po gólu domácích a tak dále.

 
Před třetí třetinou probíhá domluva, že se prohodí spíkři, respektive, že náš sektor budou vést dva. Snažíme se pokračovat v duchu druhého dějství, nicméně na části Prostějováků se projevuje celkové nasrání z pozdního příjezdu kombinované s nasráním z vývoje utkání, takže úroveň našeho fandění klesá. Už ve druhé třetině registrujeme, že domácí něco pochytili při své středeční návštěvě Havířova a zpívají chorál přející smrt našemu městu. My tedy ve třetí části reagujeme a atmosféru trochu oživujeme, když Motoráci spustí svůj chorál „Budějce, město hokeje“, který si upravujeme a zpíváme „Budějce, město zkurvené“. Tím rozjíždíme docela dementní konverzaci s domácími, když oni nám odpovídají otázkou, co že nás tak málo, načež se tážeme, kolikpak jich u nás bylo, když se hrálo v pondělí, domácí odpovídají, že dvě sta. Tím si v našem sektoru vyslouží akorát výsměch a zaťukání na čelo. Když se hrál druhý zápas na Hané, bylo pondělí a hostů k nám přijelo patnáct, navíc z Ultras Motor, kteří tento pokřik spustili, ANI JEDEN!

Následně letí pár předmětů mezi Prostějováky jako kelímky s pivem nebo bez piva, izolepa a podobně, domácím posíláme izolačku zpět, protože by se jim jistě mohla ještě hodit.
Zápas končí, na tabuli svítí příšerný výsledek 7:2 pro domácí, probíhá trochu rozpačité poděkování a naši borci odjíždí do kabiny. Těžko tento zápas hodnotit, druhý mač ve dvou dnech navíc proti soupeři, který jasně vyhlásil útok na extraligu, a kterého hnalo k vítězství přes pět tisíc diváků, úplně přesně na stadionu bylo 5227 lidí. K tomu všemu absence tří klíčových hráčů Matouše Venkrbce, Vaška Meidla a Michala Dragouna. Naši utkání mohli jistě sehrát lépe, ale je to druhé kolo, čeká nás rovných padesát dalších, jedeme dál, svět se nezboří a věříme, že v pondělí náš tým zboří Slavii.

Kdybychom se trochu zaměřili na domácí kotel, tak fandí dobře, je jako vždy hodně početný, neopakuje často chorály a pokřiky a závěrem zápasu zvládne rozskákat celou arénu. Pokud bychom Motoráky pouze poslouchali, tak je to fajn, ovšem pohled na domácí sektor mi pořád příjde takový tragikomický. Na jedné polovině správně smýšlející a normálně oblečení ultras, kteří pod sebou mají vyvěšeno několik menších, ale poměrně pěkných vlajek a v průběhu utkání používají dvě hezké a velké mávačky. Vedle nich pak armáda Pepíků v dresech, která se v létě účastní fanklubáckých srazů, dirigovaná spíkrem v kloboučku a mlátící do čtyřech bubnů. Hnus. No nic…

Ze stadionu odcházíme prakticky jako poslední a trochu formujeme síly, protože očekáváme možnost ataku z domácí strany, celá skupina se drží pohromadě a po chvilce skutečně registrujeme podezřelou grupu zhruba dvaceti až třiceti domácích, nicméně útok nepřichází a z Českých Budějovic tak odjíždíme bez úhony.

 
Suma sumárum na zápas jsme přijeli pozdě, na ledě jsme, co si budeme povídat, dostali na prdel, a aby se posralo skutečně úplně všechno, co mohlo, na Rohlence zjišťujeme, že jedna z našich dodávek píchla. Potkáváme se s druhou části Prostějováků, ti co potřebují vstávat do práce či školy, odjíždí funkčním vozem do Prostějova a ostatní tráví další asi hodinku v McDonald´s a čekají na opravu vozu. Vyměňujeme si zážitky z cest našemi dodávkami a z výjezdu, na němž se opravdu dosralo všechno, co šlo, se stává snad jedna z nejvtipnějších záležitostí, kterou jsem na cestách za svým klubem zažil, když například odhalujeme skryté básnické nadání našeho řidiče, který na nás chrlí jednu fenomenální metaforu za druhou, nejsilnější přirovnání přichází k tématu „pneumatika nejde odmontovat“, k nemuž náš šofér prohlašuje, že „s tím by nepohla ani tvoje matka pyskama, a to je má vytahaný jak sloní uši“. Kolem čtvrt na dvě tedy odjíždíme z Rohlenky, v Prostějově vysazujeme část posádky a jedeme vrátit jednu z dodávek.

 
Domů nakonec přicházím asi za deset minut půl čtvrté ráno s vědomím, že zhruba za tři hodiny opět vstávám. Byl to snad nejdivnější výjezd, co jsem zažil, bylo špatně úplně všechno, ale nepamatuji si, kdy jsem se na výjezdě tolik zasmál. Takže příště zas.

 
Sepsal: Kafka