České Budějovice – Prostějov 6:0, 7.12.2019

Je pár výjezdů, na které nezapomenu, ani kdyby mi strýček Alzheimer ve spolupráci s kamarádem alkoholem odrovnali mozek. Namátkou třeba deset autobusů v Rondu, play-off v Boleslavi, první výjezd po letech na Moru, Brno v Břeclavi, poslední zápas na starém stadionu v Přerově, rozhodující sedmé utkání semifinále v Havířově, valentýnská baráž v HavlBrodě, čtvrtfinále v Edenu, gentlemanský výjezd do Litoměřic…. a letošní Budějovice.

Již dopředu bylo jasné, že to bude výjezd Par Excellence. Důvodů je několik – náš letitý spíkr se konečně po nucené pauze vrací na stadiony, slaví se narozeniny několika fans, čeká nás pořádný soupeř na tribunách, na ledě půjde o konečné umístění a navíc máme nemálo ultras záměrů. Hecování probíhá dva měsíce dopředu a již po pár dnech je jeden autobus plný. S mírnou nejistotou se snažíme naplnit i druhý bus, což se nakonec bez problémů daří a hlásí se cca sto lidí. Když vezmu v potaz naší aktuální katastrofální situaci na ledě a ještě katastrofálnější situaci na tribunách, je to neskutečné číslo.

V den zápasu se první nedočkavci scházejí od osmé hodiny ranní v domácím kadeřnickém salonku jednoho z nás, přičemž jsou v salonku slyšet v podstatě jen dvě věty: „Tak jak to chcete?“ a „Trojkou!“. Na stadionu je pak sraz od desíti hodin. Již nyní je vidět velká natěšenost a nadšení u většiny lidí. Uznání zaslouží i to, že se až na pár výjimek nikdo neodhlásil. V 11 hodiny následně vyráží dva autobusy a dvacet bas Radegastu vstříc výletu.

Report je psán z busu č.2 ( takzvaný rodinný bus), ve kterém jsem dobrovolně kvůli několika kamarádům cestoval. Historky z busu č.1 (párty bus) ať raději zůstanou pouze v hlavách zúčastněných 😀 .

V rodinném busu jede polovinu cesty Jirka Vykoukal, který se rozhodl vyjet s fanoušky a ještě tím umocnit zážitek. Respekt a obrovské díky! Při cestě dojednává přestup nového hráče, mezi tím se ochotně baví a zodpovídá dotazy fanoušků, ochutnává nabízené delikatesy a dokonce několikrát stírá orosené přední okno řidiči, snad ze strachu o svůj život. Cestou děláme několik zastávek, na kterých se vždy trošku pozmění složení jednotlivých posádek, je s podivem, že se nám povedlo dovézt všechny až do Budějovic. Obědovou přestávku máme v Jindřichově Hradci, kde stavíme u náměstí a jdeme si prohlédnout krásy tohoto města. Shodou okolností jsou na náměstí vánoční trhy, takže využijeme jejich služeb a ochutnáme perníčky, svařáky, klobásky, sýrové speciality a další dobroty. Někteří volí raději posezení v hospodě, další část vzala útokem pizzerii a dva odvážlivci se marně snažili ochutnat vinařovo tajemno v místní vinotéce. Před odjezdem dáme rychlé společné foto a pokračujeme. V duchu Vánoc nás osvítí policejní doprovod, takže náš blikající průvod vypadá spíše jako povoz amerického kolegy našeho Ježíška.

Ke stadionu dojíždíme akorát načas, rychle se zakoupí lístky a jde se fandit průvodem k sektoru hostů. Průvod je to opravdu epesní – v rámci domluvené akce jsou Prostějováci oděni do různých dresů, jde vidět paruky, tleskátka, houkačky, trubky a čas od času prolétne vzduchem krásný zvuk vuvuzeli.

Do sektoru přicházíme společně a ihned pozdravíme Motor ( ano – opravdu pozdravíme domácí zvoláním Zdravíme Motor!). Motoráci nechápavě koukají, co že to přišlo na jejich stadion. Dorazil Fan Club Prostějov. Prostějovští fanoušci si stoupají za nápis FanClub a začínají fandit. V repertoáru máme nádherné melodie a popěvky typu Barvy, laky, fermeže, Kdo neskáče, není Jestřáb, Jedeme Prostějov, Sebereme, ujedeme, dáme gol, Jestřábi pičo, Dáme gola, Fandíme slušně, Prostějov a Motor a mnoho dalších perel. Nechybí popcorn, mávací vlaječky od sponzora – firmy Olpran, selfie a další fanklubácké manýry. Jediná chyba byla, že jsme měli pouze jeden buben, obrovská potupa. Někteří domácí jsou rádi, že konečně po letech přijela do Budějovic ta správná sorta fanoušků a né ti tupí bezmozci v černém a na naše pozdravy reagují upřímným potleskem. Vrchol dementností z naší strany přichází při vyloučení hráče s Jestřábem na prsou , kdy posléze poděkujeme rozhodčímu za férovost a také při vyvolávání našeho bývalého hráče Prokeše po tom, co nám vsítil branku.

V patnácté minutě ale zazvonil zvonec a pohádce o fanoušcích dle normy Českého svazu ledního hokeje byl konec. V té chvíli totiž sektor zahalila černá folie, pod níž se ze cvičených opiček opět stávají ti praví fanoušci. Vysvlečeme dresy, shodíme paruky a když je folie stržena, všech 104 Prostějováků oděných v černém rozjíždí pravý fanatismus. Změněn byl také nápis před sektorem na Ultras. Dalších pět minut až do konce třetiny z plných plic pějeme chorál V srdci zlaté Hané. Na konci třetiny odchází ze sektoru Jirka Vykoukal, kterému poděkujeme a necháme jej párkrát rozeřvat Prostějov. O první pauze se až na pár provokací od domácích a sekurity nic zajímavého neděje.

Ve druhé třetině za flagou Prostějováci rozjíždíme skvělou párty. V páté minutě je v sektoru roztáhnut uvítací nápis na našeho spíkra, který si po roku užívá konečně místa, kde má stát. Tribuny fanouškům. Několikrát opět pozdravíme Budějovické, ale již tím správným způsobem – jebat Motor. Nyní už upřímný potlesk od domácích nepřichází, bůh ví proč? S koncem třetiny se také začínají stupňovat provokace několika domácích jedinců ze zábradlí. Pár Prostějováků si provokace nenechává líbit a jdou se zeptat tváří tvář za zmíněnými provokatéry, co že mají za potíže, kvůli kterým tak agresivně gestikulují. To se však nelíbí místní sekurity a přichází následně jejich agresivní zásah… Ve žduchanici padá pár ran, jeden z našich bohužel zůstává ležet s otřesem mozku a vybitým zubem. Někteří sekuriťáci útočí opravdu bez rozmyslu a řežou hlava nehlava i lidi postávající kolem, jeden pán ve vestě dokonce v zápalu boje napadne i kolegu ve stejném kroji. Je s podivem, že měsíc po tragické události v Havířově, kdy po zásahu „ochránce pořádku“ umírá fanoušek, nemá sekurity nejmenší problém s tímto chováním… Dokonce je nám i bráněno v ošetřování našeho zraněného fanouška. Pokud se v tomto státě fanouškům za sebranou šálu ukládají nepodmíněné tresty, jsme strašně zvědaví, s jakou vervou a mediální slávou se budou řešit vraždy a ublížení na zdraví v případě sekurity.

Po chvíli na místo dobíhají kosmonauti, rozdělí prostějovské na několik skupinek a seberou tři lidi. Na začátku třetí třetiny je nás v sektoru jako do mariáše, nefandí se tedy a čeká se, zda budou propuštěni zadržení kamarádi. Policie postupně pouští na stadion všechny fanoušky, kromě těch tří, kteří budou propuštěni po opsání v antonu. Support se tedy z naší strany rozjíždí v polovině třetiny. Už to sice není taková jízda jako doposud, je cítit menší rozladěnost, ale i tak to není nejhorší. Na konci třetiny ještě v rychlosti vytahujeme choreo s ACAB tématikou. Nutno dodat, že s touto tématikou bylo také vyrobeno několik desítek výjezdových triček.

Po zápase poděkujeme hráčům za skvělý výkon na ledě, dáme malou diskuzi s Matoušem Venkrbcem, sbalíme fidlátka a hurá do autobusů, které výjimečně nestojí ihned u vchodu, ale až na hlavní silnici. Při nastupování pak dochází k několika incidentům s domácími fans, které dost nepochopitelně policie nechává procházet mezi námi. S policejní eskortou odjíždíme pryč z Budějovic. První zastávka je na benzínce kousek za městem, kde potkáváme skupinku motoráckých dresařů , jejich provokace zastavuje policie a nám naopak zabraňuje v linči. Druhá, o poznání delší zastávka, pak přichází asi po dvou hodinách jízdy. Jak už bývá dobrým zvykem při výletech do Jižních Čech, vypověděl službu dopravní prostředek a jeho zprovoznění trvá necelou hodinku. To již psychicky nezvládají někteří fanáti a velice důrazně upozorňují řidiče, že nastartovat není zas tak složité. I díky těmto tlakům na dopravce se naštěstí podaří motor nahodit a můžeme pokračovat v cestě na Hanou. Pár lidí vystupuje cestou na jedné z vesnických piškoték, kde hledají nějaké přátele z Komety nebo příbuzné hokejisty Lakatoše, bohužel však marně. A tak se tedy všichni plni zážitků rozcházíme v Prostějově, někteří spát, někteří srát a někteří stát (u barů). Výjezd mě osobně neskutečně bavil a dle ohlasů jsem nebyl sám. Je vidět, že to jde, když se chce. Škoda, že drtivé většině se již nechce..

Pár slov k domácím:

Zápas vyprodán. Už to mluví samo za sebe, parádní! Domácí kotel klasicky maximálně zaplněn, rozdělen na černomikináře a dresáky, prostě standart, na jaký jsme z Budějovic zvyklí. Fandění se mí zda o trošku slabší, než při předchozích návštěvách. Ale i tak v naší lize srovnatelné jedině se Vsetínem.

Pár slov k dění na ledové ploše:

S pouhými šestnácti hráči se na ledě favorita hraje opravdu špatně… Hned od začátku je jasné, kdo bude dominovat. Výsledek 6:0 je ještě celkem shovívavý. Tak snad příště, ve čtvrtfinále :).

Vymyslel si: Komin