Benátky nad Jizerou – Prostějov 3:4 po sn., 1. října 2016

Los nám na první říjnovou sobotu přihrává soupeře z méně atraktivních, konkrétně Benátky nad Jizerou, to nám však nebrání se vydat dvěma auty z Prostějova vstříc dalším dobrodružstvím spojených s hokejovými výjezdy.

Do aut nakládáme potřebné věci a krátce před jednou odpolední opouštíme naše město, na dálnici za Olomoucí nás překvapí cyklista, který si to po ní žene v protisměru. Inu, proti gustu… 🙂

Cesta ubíhá příjemně, posádka našeho auta se dostává do příjemné výjezdové nálady za pomoci vín nejvyšší jakosti „Moje biele“ a „Tvoje červené“. Do Benátek nad Jizerou dorážíme chvíli před zápasem, lístky za pade, sekuriťáci nás zběžně prošacují a míříme směrem k našemu sektoru. Ten zdobíme vlajkou Fans of Prostějov a čekáme, kolik se nás vlastně sejde. Že by třictíka byla super padlo po cestě mnohokrát, ale 49 Prostějováků bylo opravdu vysoko nad očekáváním, zatím tak potvrzujeme velice dobrá výjezdová čísla, což byla poslední dvě sezóny naše docela slabina. Co se celkové návštěvy týče, tak ta byla 336 diváků.

Do supportu se nezapojují všichni, spousta výjezdníků je z řad Prostějováků bydlících v Čechách, kteří nemají k aktivnímu fandění tak blízko, nicméně i tak v první periodě fandíme na slušné úrovni. Na stadionu jsme doma také díky tomu, že kotel Benátek jaksi není ale i kdyby byl, tak tomu nejspíš jinak nebude.Na náladě nám neubírá ani fakt, že po první třetině prohráváme 2:0, o přestávce je čas na klobásu, kterou snad každý tábor píšící reporty vynáší do nebes. Já v Benátkách ještě nebyl, tak jdu zjistit proč tomu tak je, bílá klobása z grillu za 50, suverénně to nejlepší, co jsem kdy na zimáku měl 10/10.

Už v první části jsme zpívali posledních asi 7 minut hry dokola „Jsme Prostějov“, tak se rozhodujeme, že i v druhé třetině budeme co nejdéle dokola zpívat jeden chorál. „Prostějov dáme gól“ se drží opravdu dlouho, zhruba 25 minut. Dělíme se na dvě půlky, které se vzájemně překřikují a bavíme se. Vymýšlíme různé chorály spojené s autoerotikou a myslím, že „Hoň ho, hoň ho za Prostějov“ má veliký potenciál. Když Luba Korhoň dává v 35. minutě náš první gól, v tuto chvíli se mimochodem poprvé ozývají domácí příznivci, začínáme brát fandění opět zase trochu vážně a ještě před sirénou nám udělá radost Tomáš Protivný, když vyrovná.Třetí dvacetminutovka opět přináší náš, vzhledem k počtu, kvalitní support, občas se ozývají i domácí příznivci. My si všímáme, že na tribunce nad střídačkami je pár fanoušků Prostějova, tak si dáme dvě opakovačky. V průběhu třetiny je ještě čas na choreo, které představují bílé vlajky. Po šedesáti minutách je na tabuli skóre 3:3, takže přichází prodloužení, které poprvé, co se našich duelů týče, nerozhoduje, tak premiérově vidíme nájezdy. Jediným úspěšným střelcem je Jiří Půhoný, který rozhoduje o bodu navíc pro nás.Odpalujeme nějakou hirošimu, ale zdaleka ne všechny rozdané, protože jsme celkem pečilvě hlídáni. S hráči dáme děkovačku, tentokrát „Táhneme na hokej“ rozjíždí oni. Pozdravíme Kubu Neužila, který má za sebou svůj první zápas a ještě chvíli čekáme a zkoušíme hokejisty zavolat zpět. Ti se nakonec vrátí, proběhne ještě jedna děkovačka, vyzveme hokejisty, že se večer potkáme v jednom z barů, na což nakonec nedochází, třeba příště.Po cestě zpět dochází také na menší šavlovanou, což v překladu znamená, že se jeden z nejaktivněji pijících výjezdníků vyblije z okna jedoucího auta. Na benzínce to však po sobě dokáže uklidit, za což zasluhuje přeci jen dávku respektu.

Kolem půlnoci dorážíme do Prostějova a povedený výjezd pokračuje, i když bez hokejistů, v jednom z barů a končíme jej kolem půl čtvrté ráno. Šlo o velice povedený výlet před atraktivními domácími duely, které nás čekají v nadcházejícím týdnu.

Sepsal: Kafka