Havířov – Prostějov 3:0, 27. ledna 2018

Po delší době vychází zápas v Havířově na sobotní termín a já se tak těším, že konečně vyjedeme na půdu slezského rivala ve slušném počtu. Bohužel hromada lidí hledá nejrůznější výmluvy, proč nemůže jet. Některé nám až vykouzlí úsměv na rtech. Z Prostějova tak nakonec míří jeden plný bus. Obrovské zklamání nejen pro mě. Nechápu, že do Frýdku nás dva roky po sobě může jet 200 a jen pár kilometrů vedle nevyjede ani polovina lidí. Osobně beru zápas v Havířově jako povinnost. Byl jsem zde snad častěji než v Přerově. Je to jeden z našich největších rivalů, na jehož půdě bychom se vždy měli ukázat v co nejlepším světle. Škoda, že si to někteří neuvědomujete. Důležité je pak hlavně poslat lajčík na fotku na fejsbuku, tím zvednete kredit naší ekipy, případně pomůžete hráčům na ledě mnohem víc, než vyjet na zimák a tam fandit…

Cesta do Slezska probíhá v poklidné atmosféře. Až na jednu vyjímku nikdo moc nechlastá, protože je každému jasné, že dnes na nás budou domácí po posledních událostech nejspíš hodně nažhavení. Poté, co mineme milion stromů mezi Ostravou a Havířovem, přijíždíme k zimáku. Na naše poměry neskutečně brzo, celou hodinu před zápasem. Pomalu se trousíme na stadion, kde se v kotli domácích chystá choreografie a o pár metrů vedle již postává několik domácích radikálů, kteří ihned spouští nenávistné pokřiky naším směrem. Je tedy jasné, že dnes bude o zábavu postaráno. Zápas začíná a oba tábory spouští svůj doping. Domácí kotel je určitě plnější než posledních několik sezon, avšak jeho složení má k havířovskému kotli zpřed pár let, kdysi samozvanému králi ligy, hodně daleko. Plno mladých holek a kluků, zní to fakt strašně, až komicky. My teda vyjeli také v docela mladé sestavě, ale aby v kotli převažovaly holčičí hlasy, to jsem nikde jinde nezažil. Všemu velí spíkr, který po dvou minutách hry spouští svoji klasiku „holčičky co vy zpíváte“ (od holek v domácím kotli opravdu úsměvné), aby po pár minutách domácí kotel na minimálně 5 minut úplně ztichl. Domácí nejspíš domlouvali svoji choreografii. Vše trvá neskutečně dlouho a opravdu dobrých 5 minut nevydají ani hlásku. To je samozřejmě voda na náš mlýn a zimákem s famózní akustikou se nese „Jsme Prostějov“. Už vůbec nechápu, co vedlo domácího spíkra k tomuto pokřiku, přihlédnu-li k tomu, že k nám poslední dobou jezdilo azeťáků jako šafránu a byli schopní celý zápas prostát s rukama v kapsách a se zavřenou pusou.

Jakmile si domácí vše domluví, zvedají nad hlavy kartony, k tomu mají pod sektorem připravený hezký transparent Slezané. Transparentu však škodí lidé stojící před ním. Lidé z druhé strany, případně hráči z ledu, ho pak nevidí v celé své kráse. Po několika vteřinách vymění domácí kartony za černožluté vlaječky. Choreo průměrné. Nezklame ani nenadchne. V první třetině vybízí domácí spíkr ke spolupráci i okolní tribuny. Ty se bohužel pro něj absolutně nezapojují ani tleskáním do chorálu „ať chcípne Prostějov“ a už vůbec neodpovídají na výzvu kotle „Zkurvený“. Nutno dodat, že převážně na začátku utkání, když se do nenávistných pozdravů opře i skupinka vedle domácího kotle, zní to hned o poznání lépe.

Support z naší strany není úplně špatný, ale žádná hitparáda to také není. Nepomáhá nám ani vývoj na ledové ploše, kde nás domácí jasně přehrávají a první třetinu prohráváme 3:0.

O přestávce se domlouváme, že nebudeme zbytečně cárat po venku a budeme se zdržovat v blízkosti naší zástavy. Zatím však vše v klidu.

Ve druhé třetině je support z naší strany o něco lepší. Jsou momenty, kdy jsme slyšet více my, pak zase ty, kdy jsou více slyšet domácí. Několikrát za zápas se k domácímu kotli přidá celá tribuna. V těchto momentech je podpora domácích velmi hlasitá a snese přísné měřítko. Žel, těchto momentů je jako šafránu. Celkově podpora okolních tribun už v Havířově také není to, na co jsme byli dříve zvyklí. Sektor sedících, RBH, je prořídlý stejně jako celý stadion. Celková návštěva přes 2000 diváků se mi osobně moc nepozdává.V polovině utkání vytahujeme naši dnešní prezentaci my. Jedná se o plachtu otce vedoucího svého syna, v pozadí náš zimák. Vše doplňuje transparent „Z generace na generaci!“.
V polovině druhé přestávky přichází atak domácích. Nejprve přiletí do našeho sektoru nějaké pyro a poté domácí zkouší naběhnout, však zcela nepochopitelně, přes jedinou uzavřenou cestu. S brankou chvíli lomcují oba tábory, načež přibíhá policie, která nakonec některé domácí zlobivce zadrží. Hosté jsou obklíčeni pořadatelskou službou, v jejímž středu je však několik agresivních psychopatů oděných do hader z nově otevřené ostravské prodejny značky Octagon, lačnících po nějaké ráně. Naprosto zbytečně tak kvůli nim vzniká konflikt, který vyřeší policie vyvedením hostů ze sektoru. Venku jsme drženi nějakých 15 minut, po kterých přichází zpráva, že se můžeme vrátit do sektoru. Na naší straně naštěstí žádný zadržený. Po návratu do sektoru si s domácími vyměníme pár pokřiků proti společnému nepříteli nebo o tom, pro koho by se měl hokej dělat. Osobně tady ty přátelské zdravice s každým druhým táborem moc nemusím, avšak Prostějov i Havířov v minulosti už několikrát ukázali, že v jejich případě to není jen nějaká póza, takže proč ne.

Na ledě jsme svědky totální nemohoucnosti našeho mužstva i přes velké šance vstřelit alespoň jednu branku a tak utkání končí za stavu 3:0 pro domácí. S hráči si po utkání zlehka zatleskáme a zakřičíme, že „Tady je Prostějov“. Poté se již odebíráme k autobusu a vyrážíme směr Haná.

Sepsal: vp