Havířov – Prostějov 3:4, 22. září 2021

První hromadný výjezd nové sezony byl naplánován na utkání třetího kola a to na většinou horkou půdu slezského Havířova, při kterém TRADIČNĚ rok co rok opakujeme pár zažitých zvyklostí…

TRADIČNĚ se rozhodujeme pro cestu autobusem a TRADIČNĚ máme potíže s naplněním kapacity. V neděli to vypadá, že nepojedeme vůbec, naštěstí se lidé hlásí TRADIČNĚ až na poslední chvíli a tak se ve středu v 16:00 naloďuje do připraveného kočáru celkem 31 fanoušků. Ihned vyjíždíme díky výstavnímu zastavení okolního silničního provozu jedním z cestujících, cesta se však TRADIČNĚ prodlužuje díky nehodě na dálnici kousek za Prostějovem. Po třiceti minutách popojíždění překonáváme tuto peripetii, pak již jízda probíhá rychle. Nutno pochválit účastníky zájezdu za vzorné vyždímání močových měchýřů před odjezdem, díky čemuž i přes poctivé doplňování hladiny vody v tělech pivním mokem máme pouze jednu luleč pauzu. Ke stadionu přijíždíme TRADIČNĚ pozdě až před šestou hodinou (začátek utkání byl 17:30), nakoupíme lístky a jdeme absolvovat vstupním kontrolu, zda mezi námi není nějaký přenašeč wuchanské zkázy světa nebo nedej bože třeba nepašujeme smrtonosnou pyrotechniku. Naštěstí žádný narušitel pořádku není identifikován a tak se v sedmnácté minutě usazuje naše skupinka za TRADIČNÍ vlajkou Stoletá tradice a ihned rozjíždíme chorál Sto let tradice, který se z našich hrdel TRADIČNĚ hlasitě line a to nepřetržitě až do konce třetiny.

Skvělé hlasitosti našeho fandění dnes dopomáhá zlepšená akustika díky prázdnému sektoru na protilehlé tribuně, kde se při normálním stavu nachází domácí kotel. Domácí vlajkonoši bohužel řeší problémy s vedením klubu a z tohoto důvodu chybí organizovaný support. O podporu se tak alespoň stará skupina starších RBH fans uprostřed zimáku. Do začátku našeho fandění se celkem snaží, po našem nástupu je však až do konce třetiny neslyším.

O přestávce dáváme rychlé občerstvení a objednáme také klobásky, které nám ochotná slečna v občerstvení zajišťuje na druhou pauzu. V prostřední třetině dochází ke střídání na spíkrovském postu, kde z důvodu nemoci náš tradiční frontman předává štafetu mladému fanatikovi, který si tak zažívá premiéru v této roli. A vhozeného lana se ujal statečně a zodpovědně, smekám a doufám, že nám roste nový Šuker :).

O přestávce se také dostatečně osvěžili domácí a fandí výrazně více a jsou na svůj počet i slušně slyšet. Proto je párkrát TRADIČNĚ přátelsky pozdravíme, načež je náš pozdrav TRADIČNĚ opětován i z druhé strany. Asi v polovině utkání dostane jeden Prostějovák chuť na cigárko, je však zpozorován sekurity (jeho postavení v první řadě tomu dost dopomohlo) a je po zásluze za tuhle klasickou truhlíkovinu vyveden. Většina ostatních Hanáků se jde ven pokusit provinilce vysvobodit, nakonec padá s ochrankou domluva, že bude puštěn na třetí třetinu zpět na zimák. S tímto řešením situace jsme spokojeni a vracíme se zpět na stadion, kde dofandíme třetinu, avšak s výrazně nižším elánem.

Ve třetí třetině i s již propuštěným kuřičem přichází na řadu naše optická prezentace, když si premiéru odbude nová mávací vlajka ve formátu 3×3 metry. Za ní se pak současně vlaje dalších osm menších TRADIČNÍCH vlajek. Vlajka nás doprovází až do konce utkání a zde pak také přichází jediná NETRADIČNÍ věc tohoto výjezdu – a to výhra hostujícího celku v poměru 3:4. Hráčům poděkujeme, oni poděkují nám, dáme si společnou tleskačku Za náš klub a za naše město a také TRADIČNÍ děkovačku Táhneme na hokej. Velice se mi líbilo, že většina hráčů hlasitě děkovačku křičela, paráda! Poté sbalíme naše věcičky a za TRADIČNÍHO zvuku sirén a blikání majáků se vydáváme na cestu do milovaného města na říčce Hloučele. Tímto končí krátké vyprávění o TRADIČNÍM výjezdu, který jako vždy přinesl TRADIČNÍ vytříbenou zábavu pro hokejové labužníky.

Na pergamen sepsal Komin