Přerov – Prostějov 2:1 a 4:2, 3. a 4. předkolo play-off, 20. a 21. února 2017

Třetí zápas

Za stavu 1:1 na zápasy se vydáváme třemi plnými autobusy do Přerova, abychom podpořili naše hráče ve vyřazovacích bojích. Ke stadionu přijíždíme s předstihem a snažíme se doprodat zbylé lístky. Ti, kteří v hostujícím sektoru ihned zabírají své pozice, věnují už při rozbruslení několik pozdravů našemu miláčkovi Lubošovi, ale jinak poklidně čekáme na zahájení duelu. Ten začíná za výborného supportu obou táborů, myslím, že držíme úroveň našeho fandění na velmi solidní úrovni, ale tentokrát musím říct, že i domácí Meofans začali zápas ve velkém stylu a taháme v první půlce třetiny lehce za kratší provaz. Snaha z naší strany však nepopiratelně je a hned v páté minutě vytahujeme choreo s malovanou plachtou Vládci Hané, kterou doplňuje transparent Ultras Prostějov.Situace na tribunách se změní, když se trochu srovnává hra na ledě, zápal domácích lehce opadá, náš stále zůstává. Vůbec mi přijde z posledních vzájemných duelů (i v základní části), že Přerovští se nechávají opravdu hodně ovlivňovat hrou. Když vedou a dostanou gól, přestávají fandit, naopak i když prohrávají a pouze sníží, začíná jich být plno. S trochou nadsázky se mi zdá, že by možná fandili líp, kdyby prohrávali 8:0 a snížili na 8:1, než aby při svém podobně vysokém náskoku dostali gól.Druhá třetina je z naší strany bohužel slabší, své určitě dělá i obdržená branka ze samotného závěru prvního dějství. Určitě jsou i momenty, kdy je o nás na stadionu vědět, ale v této dvacetiminutovce jsme spíš pozadu v supportu. A vlastně i na ledě, protože opět v samotném závěru třetiny dostáváme branku. Naopak domácí předvádí slušný výkon, opět musím vypíchnout chorál v melodii ze známého videa Rosenborgu, málokdy se stane, že by ho Přerovští řvali na půl plynu a takřka pravidelně s ním přimějí většinu stadionu k tleskání.Třetí část přináší z naší strany lepší výkon, hlavně pak po vstřeleném gólu, dělíme se na poloviny a odpovídáme si a snažíme se naše hráče dohnat za vyrovnáním, což se bohužel nedaří. Domácí rovněž v závěrečném dějství tvoří solidní atmosféru. Musím uznat, že se jim povedlo si vychovat i méně aktivní návštěvníky zimáku, aby se často zapojovali tleskáním do jejich chorálů. Kritiku potisící musí schytat strašná odopovídačka Meo – Meo, která za první zápas zní snad milionkrát… Moc tomu nerozumím, aktivní skupina na tom balkóně nad trestnými by určitě svedla i víc, než odpovědět tři písmena, v tomto Přerov hodně zaostává za námi, Havířovem nebo i Motorem. Stejně jako v choreografiích, protože dnes v tomto směru opět nic z jejich strany.Jak už bylo nastíněno, vyrovnat se na ledě nedaří, zběžně poděkujeme hráčům a vyrážíme k domovu s tím, že se do nejodpornějšího města na Moravě budeme zase za necelých 24 hodin vracet…

Video supportu a chorea

Čtvrtý zápas

V úterý opět míříme třemi, už hůře zaplněnými, busy vstříc čtvrtému zápasu předkola. U stadionu jsme opět s dostatečným předstihem, u sekuritky musíme vybalit transparent i obouručky k důkladnému prozkoumání, ale i tak na stadion pronášíme vše potřebné a dokud se nezavedou povinné prohlídky tělních dutin, vždy tomu tak bude…V sektoru se nás schází méně než včera a situace, ve které jsme, zaviňuje to, že první třetinu nefandíme zrovna nejlíp. Opět se v úvodní třetině opticky prezentujeme, z kombinací barev našeho města a klubu se vyvěšuje transparent Fans of Prostějov, jenž doplňují obouručky se znakem města v jedné půlce sektoru a znakem SK ve druhé.Pokud jsem chválil, jak v minulém duelu, začali domácí ve velkém stylu, tak dnes to říct nemohu, v úvodu mače domácí působí dost ospale a probudí je až dva puky v naší brance. My v tu chvíli pomalu plánujeme popravy hráčů a podpálení přerovského stadionu, ale Lucaviali 6 vteřin před sirénou snižuje, takže z toho sejde.Do druhé třetiny už nastupujeme na tribunách lépe a je o nás určitě víc vědět, i v současné situaci při fandění všelijak klekáme a střídáme hlasitosti a i v této situaci se snažíme prezentovat co nejlépe, i když teď už zcela výjimečně nejde o to se dopingem bavit, ale dohnat hráče, aby sérii vrátili ještě jednou na náš stadion. Dnes to vůbec celkově je hodně o hokeji, v průběhu duelu slyším, na rozdíl od včerejška, absolutní minimum urážek jednoho kotle směrem k druhému.

Ve třetí třetině máme přerovskou branku přímo pod naším kotlem a absolutně nechápeme tři vyložené gólovky, které spalují naši hráči. V posledním dějství se hraje hokej nahoru dolu a v našem kotli panuje solidní fanatismus, touha po pátém utkání je opravdu velká. Minimálně v hostujícím sektoru. Hlavně ve druhé půlce třetiny musím náš doping pochválit, hlavně chorály vyzývající hráče k brance jsou od nás opravdu velice hlasité.S postupem času se naše šance na srovnání rozplývá, celá přerovská hala vstává, fandí a tleská svým hráčům, kteří si to velice užívají a hecují diváky k ještě většímu kraválu. To si celkově myslím, že je to, co tuto sérii rozhodlo, na hráčích Přerova byl vidět mnohem větší zápal, mnohem větší nahecovanost, prostě větší touha vyhrát. Krásný příklad dává například gólman Klimeš, který po gólech vyzývá publikum k co největšímu rachotu a každou děkovačku si nesmírně užívá, těžko říct, jestli jsme podobné nasazení mohli vidět u někoho z našich. Soudit vlastně můžeme podle výsledku série.Srovnat se nedaří a panuje velké nasrání, v sektoru odpalujeme poměrně solidní množství pyra, nějaká hirošimka letí na led, ale netřeba z toho dělat haló, v tu dobu byl nejbližší hokejista asi půl kilometru od ní…

Někteří se věnují přehazované přes tunel s nějakými pitomci z řad domácích, jiní mají na hráče zlost a jenom nevěřícně zírají, další mají chuť hráčům dokonce poděkovat. Sám opravdu nevím, co bylo za této situace nejvhodnější. Nakonec proběhne klasické Táhneme na hokej v poměrně slabém podání, protože ne každý z řad fanoušků (z řad hráčů tomu tak je pravidelně) má na toto chuť.Dočkáme se i malé provokace ze strany naší bývalé gólmanské hvězdy, upřímně jsem od něj na konci série ani nečekal nic jiného, takže se nad tím nijak zvlášť nepozastavuji. Venku se dovídáme, že náš třetí autobus byl údajně zablokován kamionem. Nějakou tu půlhodinku se tedy dohadujeme s policií o nastalé situaci, protože část fanoušků má v tom autobusu samozřejmě věci, policajty je nám řečeno, že pokud neodjedeme, tak se sbalí a nechají nás být a na nás hned naběhne tisíc Přerováků 🙂 . Taky je nám vysvětleno, že tam jsou přece jen pro naši bezpečnost. Nakonec se teda vydáváme domů pouze ve dvou busech. Po cestě se zasmějeme pár Přerovákům, kteří na nás celou tu půlhodinu čekali, jenom, aby zamávali šálou, to je opravdu výhra v ulicích!

Ale aspoň nad něčím jsme se mohli pobavit díky nim, protože domů jedeme s vědomím, že jsme první hokejový klub, co se týče nejvyšších třech soutěží, který končí sezónu. Po sérii, kterou jsme na tribunách zvládli dobře, ať už kvalitou dopingu nebo kvalitou choreografií – zapomněl jsem zmínit, že ani dnes Přerov choreo neměl – ale kterou bohužel nezvládli naši hráči a zažili jsme tak asi nejtrpčejší možný konec.

Sepsal: Kafka