Prostějov – Kolín 2:1 na zápasy, předkolo 2021/2022

Kolín – Prostějov 1:2, 1. zápas

Na poslední sobotní výjezd sezóny se rozhodujeme jet vlakem. Spoj do Kolína je velmi dobrý, a tak není důvod vymýšlet žádný autobus nebo tranzity. Z Prostějova nás cestuje pouze 33, což je pro mě osobně zklamáním. Především z užšího jádra kotle dnes jede málo lidí. Někteří asi ještě nepochopili, že se hraje playoff.

Při přestupu v Olomouci jsme obezřetní, jelikož se můžeme potkat s Bohemkou, která hraje odpoledne na Sigmě. To se však neděje a my tak nastupujeme na vlak směr Kolín. Cesta po železnici probíhá v pohodě, stejně jako následná procházka z nádraží na zimák. Někteří mají sice sklony k dezolátství, ale nezasahuje to do úplných extrémů.

U pokladen nám nechtějí pustit dovnitř bambusy, ze kterých chceme postavit konstrukci, která by držela vlajku. Tu není v Kolíně moc kam pověsit. Jsme tak nuceni držet zástavu Ultras Prostějov celé utkání v rukách, tak jak je to běžné třeba v Itálii při těchto komplikacích. Sice máme menší obavy, jak to celé bude vypadat, ale ty naštěstí rychle opadají.

33 vlakových fans doplňuje v sektoru pár autařů, takže je nás nakonec 46. Počet je to sice slaboučký, ale mnohem horší je to, že jsme roztaženi jak kdyby nás bylo 146. Asi po vzoru Přerova nebo nevím. Když se k tomu navíc přidá neustálé chození do hospody během hry a silná podnapilost některých, tak jsem absolutně nasraný. Naše chování na tomhle výjezdu je naprosto nepřijatelné. Je nutno si uvědomit, že jsme Prostějov a jestli si chceme udržet nějakou reputaci na fanouškovské mapě, tak takhle to rozhodně nepůjde.

Support ale i přes to všechno není úplně špatný, chvílemi bych řekl že dokonce dobrý. Když se do toho opřeme, tak je nás slyšet slušně. Fandíme bez jakýchkoliv prodlev, v tomto ohledu je to v pořádku.

To domácí mají s konstatním dopingem problém. Nevím jestli je to tím, že nejsou zvyklí fandit bez prodlev, nebo třeba tím, že mají slabý repertoár pokřiků a chorálů. Jinak ale musím Kozly na tribunách pochválit, protože počet fanoušků v kotli mají dnes skvělý. A když fandí naplno, tak jsou samozřejmě slyšet více než my. Občas se ke kotli přidá také zbytek stadionu, což má za následek solidní humbuk.

Do 55. minuty se utkání hraje poměrně překvapivě bez jakýchkoliv urážek, což se ale mění po bitce na ledě. S domácími si vyměníme vřelé pozdravy a a nemůže chybět ani pozvánka na pondělní odvetu k nám na Hanou.

První špíl série vítězíme po obrovském boji 2:1, a tak odcházíme ze zimáku nadmíru spokojeni. Jelikož nám za půlhodinku jede vlak domů, tak se nijak nezdržujeme a valíme na nádraží. Policejní doprovod se dnes chová korektně a nijak nás neobtěžuje, i když si o to někteří celkem zbytečně koledují.

Jsme hladoví a žízniví, proto ve vlaku obsazujeme jídelní vůz, kde se postupem času rozjede slušná zábava. S obsluhou si zazpíváme, co je Putin za kurvu, a pár dalších lidových popěvků. Při přestupu tradičně pozdravíme v olomoucké nádražní hale Moru. Všem přítomným oznamujeme, že děti Moráků chodí pozpátku, a kdyby to ještě nebylo někomu jasné, tak to také názorně předvádíme. Cesta do Prostějova už je jen ve znamení lehké demence, nic velkého. V našem městě se někteří rozchází do svých domovů, ti méně unavení pak pokračují do večírku.

Prostějov – Kolín 1:5, 2. zápas

Jak jsme avizovali na naší facebookové stránce, tak dnes vybíráme u turniketů nikoliv na choreo, nýbrž na podporu ukrajinských obyvatel, kteří jsou pod palbou okupačních sil Ruska. Nakonec vybíráme moc pěknou sumu 51 503 korun. Za všechny příspěvky děkujeme!

Se začátkem druhého mače série jsem poměrně mile překvapen počtem kotelníků a také nepříjemně překvapen počtem ostatních fanoušků na stadionu. Návštěva 1230 diváků je na prvoligové playoff nedůstojná. Lidé se během covidu odnaučili chodit na hokej a změnit to bude trvat asi dost dlouho.

Na ledě jsme příšerní, v mnohém to připomíná poslední vzájemný zápas ze základní části, kdy jsme doma Kolínu podlehli 0:4. Ne že bychom neměli žádné šance, ale neustále propadáme a hosté nás v pohodě trestají. Jsem rád, že s kotlem to až tak moc nezamává. Samozřejmě je znát že prohráváme, ale fandí se nad očekávání dobře. V sektoru se schází hodně mladých fans, kteří si chorály a pokřiky viditelně užívají. Jen tak dál.

Z Kolína k nám dnes přijelo pouze pár starších fanoušků, jenž strávili utkání někde za svou střídačkou. Kozla Nozdra bohužel nevyslyšela naše přání, a tak zel hostující sektor prázdnotou.

Utkání končí prohrou 1:5, my i přesto hráčům tleskáme a vyjadřujeme podporu pro rozhodující mač.

Zatímco dopočítáváme peníze ze sbírky na Ukrajinu, tak už pomalu řešíme co s nimi. Padá návrh, abychom hodili celou částku 2x po sobě na nulu v ruletě, čímž bychom se dostali na cifru, která by nám umožňovala zakoupit dron Bayraktar, jenž ruskou techniku v boji ničí snad více jako zemědělci a cigáni, kteří ji pro změnu odtahují traktory 🙂 Po zjištění, že jej Turci nestíhají vyrábět, od nápadu bohužel musíme upustit. Nakonec se tedy vracíme k původnímu plánu, což jsou především hygienické a zdravotní pomůcky.

Po geniálním nápadu s dronem přichází na řadu neméně kvalitní myšlenka, že bychom měli hráčům trochu pomoci se zítřejším zápasem. Domlouváme se, že ve 2 v noci spustíme Kozlíkům menší ohňostroj, ať se jim lépe spinká. A taky si uvědomujeme, že za Kolín chytá, mimochodem velmi dobře, vlastně Rus. Zachováváme dekorum a brankáři Kuzněcovovi píšeme zprávu, jaký má názor na ruskou invazi. Místo odpovědi však pouze blokuje tazatele. Dobře no, šanci dostal. Domlouváme se, že zítra vždy za jeho branku vyvěsíme vlajku Ukrajiny, aby ji měl neustále na blízku.

Je půl druhé v noci a my se pomalu trousíme k penzionu, kde si pochrupkávají hostující plejeři. Odpalujeme prskající fontánu, která dělá v hrobovém tichu slušný randál, a v oknech se začínají srocovat Kolínští. Na chvíli se zdekujeme a za nějakých 15 minutek ještě odpalujeme pod okny pár petard.

Prostějov – Kolín 2:0, 3. zápas

Na zimák přicházíme s koncem rozbruslení, dle plánu věšíme za bránu ukrajinskou vlajku. Nad kotel pak Stoletou tradici. Zimák se nijak zvlášť neplní, a tak mám trochu obavu o návštěvu. Ta bude jistojistě nižší než včera. Kotel je ovšem zaplněný opět solidně, z čehož mám radost.

Na lidech je, na rozdíl od většiny sezóny, vidět, že se jim chce fandit. Ať už v kotli nebo mimo něj. Plno pokřiků a chorálů se nese stadionem opravdu hlučně. Tribuny se často připojují alespoň tleskáním. Skvělá je také odpovídačka “Prostějov”.

K atmosféře výrazně pomáhá také výborný výkon spíkra, který se právě na fanoušky mimo kotel často otáčí a nabádá je k podpoře svého klubu. Myslím, že ten zápas pak okamžitě všechny baví mnohem víc, než kdyby se hrálo v komorní atmosféře.

O přestávce za stavu 1:0 převěšujeme ukrajinskou vlajku za druhou bránu, kdyby náhodou nebylo Kuzněcovovi dostatečně jasné, že tam byla hlavně kvůli němu. To samé pak ještě opakujeme o druhé pauze.

Co se týče hostujících fanoušků, tak ti se dnes schází dle očekávání v lepším počtu než včera, a tak místo sedaček na střídačkami volí sektor hostů. Jejich fandění je jen nárazové, o nějaké pravidelnější fandění se ani nesnaží. Asi nic co by stálo moc za řeč. Vzhledem k tomu, že se jedná spíše o normální fanoušky než kotelníky, tak si jich na stadionu ani mimo něj nevšímáme.

Náš kotel se s postupujícím časem neustále zlepšuje a v posledních minutách utkání je doping z naší strany skvělý. Neskromně tvrdím, že lidé jsou dnes fotbalovou terminologií pověstným “dvanáctým hráčem”. Hokejisté bojují jako o život a když v poslední minutě pojišťují vedení na 2:0 gólem do prázdné, tak propuká na tribunách čistá euforie. Dvakrát si dáme celý stadion zvedá ruce. No, zažili jsme tu v posledních letech silnější momenty, ale i tak to není vůbec zlé. Po klasické děkovačce ještě na dálku sledujeme na koho půjdeme, nakonec to vychází na Litoměřice, kde čtvrtfinálová série začne již pozítří. Šílené tempo play-off pokračuje…

Sepsal: Pirlo