0

Historie

23/08/2015 v 12:47 od

historie

Historie prostějovského hokeje — z ledu, z tribun i z ulic – II. Díl

Pro fanoušky, kteří nečetli na staré verzi našeho webu historii prostějovského hokeje, nebo si ji chtějí připomenout, tu máme druhý díl ze série článků z roku 2009.

II. Díl: Naposledy v nejvyšší soutěži…

V první části několikadílného seriálu mapujícího prostějovskou hokejovou historii jsme se od počátků hokeje v Prostějově, přes jeho úspěchy, dostali až do let válečných, kdy si SK Prostějov (dále opět jen SKP) stále udržoval svou vysokou kvalitu. V dnešním druhém díle se tedy dostáváme do poválečného období. O jakou šlo dobu? Nejen pro celou společnost, ale i pro naše město bylo toto období plné dramatických událostí. Nejinak tomu bylo i v prostředí prostějovského hokeje. SKP (tedy pardon… Tatran) byl naposledy účastníkem nejvyšší hokejové ligy, zvažovala a připravovala se výstavba zimního stadionu (neuskutečněná), fanoušci konali legendární tisícihlavé výjezdy k utkání našich borců a název SKP, který se zapsal do dějin československého sportu, zmizel rozhodnutím soudruhů v nenávratnu (v období společenského uvolňování let šedesátých, se ale i s tímto názvem ještě krátce setkáme).

První poválečnou sezónu 1945/46 zahájil SKP sérií přípravných utkání na prostějovském přírodním kluzišti ve Sportovní ulici. Vůbec prvním zápasem sezóny byla výhra 5:1 nad župním týmem SK Chropyně.

FOTO1

V tehdejší „extralize“, která se nazývala Státní liga, působilo 24 oddílů rozdělených do několika skupin. Prvním ligovým soupeřem se mu stal tým SK Podolí Praha. Před startem soutěže se o SKP mluvilo jako o černém koni soutěže, skutečnost ale byla jiná. Tým vybojoval pouhý jeden bod ze čtyř utkání (jedno utkání nebylo vinou slabé zimy a tedy nedostatku ledu odehráno). To znamenalo poslední místo a sestup. Prostějovská veřejnost byla rozhněvána. Týmy SK Prostějov totiž jak v hokeji, tak i fotbalu nenavazovaly na úspěšnou tradici a v poválečném období si již nedokázaly vydobýt pozice z minulých let.

Následující sezóna byla úspěšnější, SKP se dařilo postoupil do finále Moravskoslezské divize. Ta byla druhou nejvyšší ligou rozdělenou podle zemského uspořádání. Hrála se ve třech skupinách a vítěz se kvalifikoval do Státní ligy.

FOTO2
V této sezóně prostějovský oddíl navázal na prvorepublikovou tradici a pozval na domácí kluziště několik zahraničních týmů velmi zvučných jmen. Anglické mužstvo Brighton Tigers, mistra Rakouska WEW Vídeň nebo švédské AIK Stockholm.

FOTO3

Ve finále Moravy se utkal náš SKP s brněnským SK Královo Pole. První finálové utkání ovládaly emoce v hledišti i na ledě a po neuznaném gólu odmítli hráči SKP pokračovat v utkání. Svazem bylo rozhodnuto o opakování zápasu, na které se brněnský tým posilnil o několik pražských hráčů LTC, pro které již sezóna v elitní soutěži skončila. Po dramatickém boji (utkání se hrálo v Ostravě) a vítězství SKP 4:2 se tedy Prostějov opět stává ligovým městem!

FOTO4

Přichází sezóna 1947/48. V úvodu sezóny tým hraje svá utkání na ledě sousedů, i zde jej doprovází fanoušci SKP autobusovými zájezdy. Podle nového nařízení svazu ledního hokeje musí každý účastník Státní ligy nastupovat od roku 1948 ke svým utkáním na umělé ledové ploše. V Prostějově však bylo pouze přírodní kluziště. Místní tisk i úřady tak již v půli roku 1947 vyvíjejí činnost k výstavbě zimního stadionu. Ve městě se koná veřejná sbírka, probíhají přípravné práce a pro zimní stadion je vybrán i prostor. Nový stadion se má nacházet zhruba v místech dnešního kina Metro – místě zvaném „Pareček“. Práce se však brzy z finančních důvodů odsouvají a definitivní stopku jim vystaví únorový převrat. Rozhodnutí svazu je ale rezolutní: „ve Státní lize pouze na umělém ledě“. Na území Čech, Moravy a Slovenska se v té době nachází sedm zimních stadionů s umělou ledovou plochou. V zimě roku 1948 je čerstvě dokončený poslední, olomoucký. Jako nejbližší možnost se logicky stane domovským stadionem pro zápasy SKP. V Olomouci se tak vůbec poprvé v historii hraje nejvyšší hokejová liga. Zásluhou Prostějova!

FOTO5

FOTO6

Období po komunistickém převratu roku 1948 ale znamenalo také ústup sportu z tištěných regionálních médií, proto jsou padesátá léta i přes svůj význam pro prostějovský hokej zmíněna jen okrajově.

Následující rok 1949 přináší smutnou událost kdy tradiční název SK Prostějov po pětatřiceti letech mizí. Klub se v duchu doby přejmenovává na ČSSZ Prostějov. I přes tuto skutečnost ale fanoušci tento název ignorují a dál se „chodí na eskáčko“.

FOTO7

Celé uplynulé období, až do navazujících padesátých let, je pro klub poměrně úspěšné, což se kladně projevuje na návštěvnosti. Ta se pohybuje v průměru okolo dvou tisíc diváků na zápas a například v první poválečné sezóně Státní ligy byl průměr zhruba 2600 diváků. Zájem prostějovské sportovní veřejnosti v těchto letech dokládají výjezdy k utkání SKP na led soupeřů, ale také velká aktivita prostějovanů a jejich snaha o výstavbu zimního stadionu. Veřejná sbírka, ani snahy místních úřadů MNV, ale ke kýženému výsledku nevedly a Prostějov si na umělou ledovou plochu musel počkat (až do roku 1957).

FOTO8

Sezóna 1952/53 se stává pro Prostějov poslední „ligovou“ , v této době také dochází k dalšímu přejmenování našeho klubu, kdy se oddíl přejmenovává na Tatran Prostějov.

Příště: Ve třetí části našeho seriálu se dostaneme do divokých let šedesátých. Mnozí z vás budou moci poprvé na vlastní oči spatřit jak vypadal náš otevřený zimní stadion, setkáme se s mužstvy, se kterými nás pojí tradiční rivalita jako Hodonín, Havířov a především Olomouc. A dozvíme se i to, k jakým excesům docházelo v derby zápasech Prostějova s Olomoucí a jak tyto události hodnotil dobový tisk.

Autor: BBPV

Napsat komentář